Oharek, Václav: Vlastivěda moravská. Tišnovský okres, Musejní spolek, Brno 1923

VLASTIVĚDA MORAVSKÁ
II. Místopis
TIŠNOVSKÝ OKRES
Napsal
Václav Oharek
Cena K 40.–.
Za vydání odpovídá Augustin Kratochvíl.
V BRNĚ 1923.
Nákladem Musejního spolku. – Tiskem Akciové moravské knihtiskárny.

Připomenutí.

Okres tišnovský napsal pan děkan Václav Oharek. Práci ukončil rokem 1910. S úžasnou pílí sice prostudoval k práci své četné prameny i literaturu, ale spracovati nahromaděného materiálu nedovedl. Napsal rukopis ohromného rozsahu, z něhož přes třetinu škrtl dr. Fr. Šujan, předseda Musejního spolku, jemuž to bylo svého času uloženo výborem téhož spolku. Konečnou nynější úpravu pro tisk provedl hlavní redaktor Vlastivědy Augustin Kratochvíl.

Václav Oharek narodil se r. 1845 ve Vyškově, byl farářem u sv. Mikuláše ve Znojmě a děkanem znojemským; ve výslužbě síly své věnoval Vlastivědě moravské. Zemřel 26. srpna 1916.

V Brně, v prosinci 1923.
Redakce.

Bytýška (Bityška) Veverská.

12.2 km od Tišnova, 234 m nad mořem, tři km od hradu Veveří leží Vev. Byt. v kotlině široké na břehu prudké Svratky, kde vlévá se do ní potok zvaný Bytýška nebo Bílý potok.

Náměstí jest prostranné. Stojí na něm radnice, škola, býv. panský hostinec a kostel farní sv. Jakuba Většího s věží nedokončenou. Z náměstí rozvětvují se četné ulice. Pro své krásné okolí stalo se městečko oblíbeným výletním místem.

Obec je prastará. I člověk předvěký zanechal po sobě v okolí, a to pod hradem Veveřím, stopy delšího pobytu na dvou místech. Jedno zmizelo už s povrchu zemského r. 1873; pod hradem ve hlubokém úvalu při opravách rozkopán byl i skalnatý pahorek, na jehož temeni byly nalezeny četné nádoby, jež však dělníci roztloukli a pohodili. Druhé leží pod hradem směrem k Brnu Jest to homole skalnatá mezi Svratkou a dvěma rybníky Veverkou napájenými. Různé předměty z doby předvěké: kladivo kamenné, sekera kamenná, žulové dláto, kámen do praku z křemene, mlat, hliněné nádoby a předměty, zejména kousek sošky, pazourky a j. do zemského musea v Brně odvedeny. Vev. Byt. patřila vždy pod ochranu hradu zeměpanského Veveří a s ním sdílela veškery osudy.

A. Hrad Veveří

leží severozápadně Brna, blíže okresní silnice. Pohled na velkolepý hrad je překvapující. Dělí se na dvě skupiny oddělené hlubokou rozpuklinou: na původní hrad a pozdější přestavbu (předhradí). Obě jsou dnes spojeny mostem.

Nejstarší částkou hradu jest kulatá věž (12. stol.) ukrytá v dolejší části rozličnými přístavbami, ale vyčnívající nade všechna hradní stavení; zdi jsou 3·2 m tlusté. Celé hradní území chráněno jest hlubokým příkopem, příkrou skalou a silnou zdí.

V 2. polovině 13. století postavena vpravo kulaté věže menší věž na obývání, která měla v jednotlivých poschodích prostory od 9–10 m světlosti. V 14. století zbudováno velké obytné stavení s kaplí hradní; rytířský sál jest 14·2 m. dl., 7 m šíř. Za markr. Vladislava Jindřicha (1197–1222) byl hrad rozšířen.

Věž čtyřhranná na dolním hradním dvoře má 12·5 m délky, 10·5 m šířky. Ku věži strážné přistaven začátkem 14. stol. palác s kaplí, 141/2 m dl., 7 m šir., a 131/2 m vys.

Hrad prý byl vystavěn od Vladislava (1197–1222). (Obr. 19–25).

Nad kaplí jest štíhlá věž s hodinami. Kaple jest nyní pusta. Z verandy za zámkem jest překrásná vyhlídka na městečko a údolí Svratky.

Bývalým tajným východem lze přijíti do parku. Na předhradí jsou býv. byty úřednické, stáje, ovčírna; vše uzavřeno vysokými baštami a pěti věžemi, z nichž jedna nedávno se sesula roztrhána byvši vodou a mrazy. Brány chrání dva vjezdy do této skupiny, jeden zdola z údolí, druhý svrchu s planiny.

Hrad jest velmi dobře zachován. Vrchnost v něm bydlí jen na podzim. Mimo čtyry rodiny v něm jej hlídající, jest po celý rok neobydlen.

Název hradu zachoval nám původní nezdrobnělou formu veverky vevera.

Příčina, za kterou založen byl, nebyla jiná, než za kterou jiné hrady zeměpanské byly zakládány: rozmnožení míst pevných v zemi a pak potřeba správy veřejné. Kastelanové čili purkarabí hradů zeměpanských, ku kterým i Veveří patřilo, vykonávali veřejnou správu politickou i soudní v okršku k hradu náležitém, čili v tak zvané hradské opravě, a mimo to spravovali důchody, vycházející knížeti ze statku, který k hradu patřil.

První purkrabí, kterého z listin známe, byl Štěpán. Jest podepsán na třech listinách markraběte Vladislava Jindřicha.1)


1) C. D. M., II, 71, 72, 76.

R. 1220 zavítal na hrad Veveří sám markrabě Vladislav Jindřich v komonstvu s Robertem, biskupem olomouckým, a j.

Druhý nám známý purkrabí byl Vok (Vocho burgrauius de Weweri) na listině z r. 1222.1) R. 1234 Ctibor podepsal („Stiborius2) Burgrauius de Wewere“), r. 1236 („Stiborius burgrauius3) de Aychorns“). Ctibor a jeho nástupcové v úřadě na hradě Veveří byli od markraběte Přemysla obdarováni stálými důchody z dědiny Lažánek. Stalo se tak, když markrabě dlel návštěvou se svou matkou Konstancií, vdovou po Přemyslu Otakarovi I., v klášteře tišnovském.

Když král český Václav klášteru oslavanskému veliké svobody a výhody r. 1238 uštědřoval, podepsal se za svědka Pribizlaus, castellanus in Wewery.4)

R. 1243 uložil král český Václav Ratiborovi („z Deblína“), kastelánu z Vev., aby klášter doubravnický chránil proti útokům Emmerama, bratra doubravnického probošta Alberta.5)

Od r. 1253–1266 purkrabím byl Kuna; an se Kuna jmenuje bratrem Smilovým, podobá se, že jest to onen Kuna, který zároveň se Smilem, Mikulášem a Bočkem pocházeli od Gerharta; byl by purkrabí Kuna tudíž praotcem panského rodu Kunštátského.

Hrad Veveří r. 1265 byl určen za vězení a popraviště vzácných šlechticů. Té doby Přemysl Otakar II. po přemožení Uhrů cítil


1) C. D. M., II, 129–130.
2) C. D. M., II, 265.
3) C. D. M., II, 314.
4) C. D. M., II, 352.
5) C. D. M., III, 35.

se dosti silným, aby zjednal moci zeměpanské platnost proti odbojné šlechtě.

R. 1268 byl purkrabím Hartlib (in eichorns), bratr Černína z Popovic,1) r. 1288 Ctibor de Grunenberch (ze Stražiska),2) násl. roku Matouš z Černé Hory.


1) C. D. M., IV, 5, 38–40, 58.
2) C. D. M., IV, 352.

R. 1311 král Jan Lucemburský dal Janovi z Vartenberka, zem. hejtmanu, v léno do odvolání zeměpanský hrad Veveří, Bzenec a Hradec u Opavy.1) Karel odstoupil Moravu r. 1349 bratru Janu Jindřichovi (1350–1375), za něhož Morava dožila se zlatého věku; týž věnoval Vev. zvláštní pozornost a často na hradě sídlil. Týž markrabě daroval klášteru sv. Tomáše v Brně


1) B. Dudík, Mähr. Geschichte, XI, III, 148.

který byl r. 1353 založil, 2 poplatné obyvatele1) a přidal 29. prosince 1373 les Hlubočec u Bystrce k Vev. patřící.2)

Po smrti markraběte Jana († 12.listopadu 1375) následovali synové Jošt 1375–1411 a Prokop. Pánem hradu Veveří byl Jošt. R. 1380 daroval markr. Jošt klášteru dominikánskému v Brně les „Krajný“ u Žebětína a r. 1381 klášteru augustiniánskému u sv. Tomáše v Brně lesy „Pekárna“ a „Drvorec“, mezi poli žebětínskými a bystrckými.3)

R. 1241 král Zikmund zastavil Veveří Petru Kutějovi, jenž se odtud psával „purkrabí na Vev.“, a dal mu r. 1422 plnou


1) C. D. M., X, 227.
2) C. D. M., XI, 194.
3) C. D. M., XI, 194.

moc, aby popravu na Veveří vedl a nad zlými lidmi popravoval. V l. 1436–1437 byl purkrabím na Veveří Jošt Hecht z Rosic. Král Jiří zastavil hned na počátku své vlády hrad Veveří těšínskému knížeti Přemkovi. Kněz Jiří (1459–1464), kaplan u sv. Prokopa na Veveří, soudě se s Jaroslavem z Lomnice o příjmy své, měl zástupce či poručníka Petříka z Bystřice, purkrabího z Veveří.1)

Po Kazimíru Těšínském převzal Veveří v zástavu Václav z Ludanic, jenž byl r. 1480 sudím brněnským. Ač král Vladislav hrad r. 1511 přenechal dědičně Janu Meziříčskému z Lomnice, přece páni z Ludanic dovedli práv svých uhájiti a donutili krále k řádné návratné koupi a odstoupení hradu. Od r. 1519 jest pak v rukou Zikmunda z Ludanic a na Veveří (1519–1531). Téhož roku koupil Zikmund půl Mor. Kynic i s patronátem a dědinu Sentice s tvrzí od Jana z Lomnice a Bru


1) Kn. půh., IV, 34, 84, 88, 95.

mova.1) Tehdy synové Jana z Lomnice a Meziříčí, Jindřich, Václav a Vladislav, zástavní právo na hrad Veveří odstoupili Janu Kunovi z Kunštátu a Lukova.2) Kuna hrad ihned Zikmundovi vyplatil a pak prodal jej, městýs Vev. Bytýšku, Sentice, Chudčice, Jinašov (Inačovice), Mor. Knenice (Kynice), klášter tišnovský, Hvozdec, Drásov, Březinu, Svatoslav, Hradčany, Kozárov Janu mladšímu Rokytskému z Ludanic3), jenž pak byl dědičným pánem na Veveří v l. 1531–1537. Jan Rokytský z Ludanic zapsal zástavou na hradě Veveří ihned 2000 kop grošů Krištofovi z Boskovic a Třebové, a věnem na Senticích, Mor. Kynicích a Chudčicích 1250 kop své manželce.4) Prodal však Veveří již r. 1537 Janu z Pernštejna,5) jenž kupní list odstoupil po roce svému ujci Janu z Lipé.6) Zdá se však, že se trh rozešel, neboť týž Jan z Pernštejna na Veveří teprv r. 1541 v zemských deskách pojistil Pertoltovi z Lipé a jeho bratřím Vilému a Čeňkovi.7) Tito drželi hrad V. až do roku 1559, kdy jej prodali Albrechtu a Janu Šemberovi z Boskovic.8) Albrecht, nemaje žádných potomků, odporučil v poslední své vůli na Černé Hoře v úterý před druhou nedělí postní r. 1571 veškeren svůj majetek bratru svému Janovi.9) Veveří prodal pán Albrecht 1572 Znatovi z Lomnice a na Říčanech, nejvyššímu sudímu zemskému, a Magdaleně z Mírova, jeho manželce.10) Albrecht r. 1572 zemřel na Úsově; Jan Šembera hrad Vev. držel až do jeho odevzdání r. 1573. Kupní cena byla 32.500 zl. v tolarech a groších českých. – Magdalena z Mírova, manželka Znaty z Lomnice, zemřela r. 1585. – Dle smlouvy uzavřené r. 1585 mezi Znatou a Tasem z Lomnice měl Tas, kdyby Znata zemřel bez potomků, děditi po Znatovi Veveří, Říčany a Javůrek s přísl., naproti tomu však Znata po Tasovi hrad Jemnický.11) Znata zem5el bezdětek, a tak byl Tas z Lomnice pánem na Jemnici a Veveří. S manželkou Alžbětou z Lipé měl dceru Kateřinu, kterou pojal za manželku Zikmund z Tiefenbachu. Tiefenbach od manželky Kateřiny, která byla po rodičích všechen majetek zdědila, koupil za 220.000 zl. mor. všechno, a tudíž i hrad Vev. s Říčanami a přísl.12) Veveří s Říčanami si podržel, ostatní panství prodal do r. 1617.
1) Z. d. b., XV, 11.
2) Z. d. b., XX, 2.
3) Z. d. b., XX, 6.
4) Z. d. b., XX, 6.
5) Z. d. b., XXI, 6.
6) Z. d. b., XXII, 6, 7.
7) Z. d. b., XXII, 35.
8) Z. d. b., XXIV, 6.
9) Z. d. b., XXVI, 1.
10) Z. d. b., XXVI, 3, 12.
11) Z. d. b.. XXVI, 92.
12) Z. d. b., XXX, 13.

Zikmund z Tiefenbachu a na Mayerhoffě (1609–1637) byl pánem na Veveří a Drnoholci. Byl protestantem a bohat. Půjčoval se svými bratřími Rudolfem a Bedřichem i císaři Rudolfovi veliké sumy peněz. První jeho manželkou byla Kateřina Meziříčská z Lomnice. Druhou asi od r. 1617 Bohunka, starší dcera hejtmana moravského Karla ze Žerotína, vdova po Hynku z Vrbna.

Povstání stavů českých a moravských proti Ferdinandu II. rozštěpilo rodinu Tiefenbachů. Rudolf zůstal císaři věren, Zikmund a Bedřich přidali se ku povstalcům. Po bitvě na Bílé hoře Zikmund sice odsouzen k smrti a ku ztrátě svých statků, obdržel však na přímluvu Karla ze Žerotína milost. Od té doby veřejných věcí se stranil Zikmund, ač s velikým účastenstvím stopoval události souvěké, jak dosvědčuje veliká po něm pozůstalá sbírka pojednání a novin, které toho času vycházely. Nejvíce se zdržoval na Drnoholci, na Veveří také dojížděl. R. 1627 bezpochyby stal se katolíkem, aby nemusil svých statků na Moravě prodati a do ciziny se stěhovati. Zikmund zemřel bezdětek r. 1637 a poručil statky své Drnoholec, Veveří a Říčany bratru svému Rudolfovi.

Od Zikmunda z Tiefenbachu obdrželi Bytýšští potvrzení svých svobod.1) Rudolf z Tiefenbachu vymohl Vev. Bytýšce ochranný list „Salva quardia“, dle něhož osvobozena obec od přijímání vojska do příbytků, od poplatků válečných peněžitých a odnímání dobytka, třetí jarmark r. 1650 a potvrdil správní list bratra Zikmunda o svobodách r. 1651. Poslední svou vůlí z r. 1650 odporučil své manželce Marii, roz. ze Šternberka Veveří, Říčany a Drnoholec až do její smrti. Vládla na veveří v l. 1653–1668.

Marie z Tiefenbachu neměla s Rudolfem z Tiefenbachu dítek, jen z 1. manželství s hrabětem z Althanů měla syna Václava Michala a dceru Marii. V poslední své vůli r. 1668 učinila je dědici; dcera zatím vdaná za hraběte Jana ze Sinzendorfu ovdověla. Dcera převzala statky Ebenthal, Veveří a Říčany a provdala se podruhé za Antonína Františka hraběte Collalta.

Maria prohlásila ty tři statky 11. července 1687 za fideikomisní v ceně 440.000 zl. a ustanovila v poslední vůli r. 1687 dědičnou posloupnost tím způsobem, že měl je dostati po její smrti starší syn Leopold hrabě Collalto, po něm mladší syn


1) V Dyrnholci, v sobotu de památný sv. Jakuba 1615. Listina v obec. arch. ve Vev. Byt.

Kristián Collalto, a kdyby i ti bez dítek zemřeli, teprv synové její z prvního manželství, hrabata ze Sinzendorfu. Zemřela ve Vídni r. 1689. Převzal tudíž zmíněné statky syn Leopold hr. Collalto r. 1689 a držel je až do r. 1706, kdy jsa ještě svobodný padl v souboji s Augustinem hr. ze Sinzendorfu. Mladší jeho bratr Kristián, také bezdětný, zemřel již dříve. Tak nastoupil r. 1707 Jan hr. z Sinzendorfu.

Po Janovi dědil jeho syn Prosper (15 letý) Veveří a Říčany. S počátku statky jeho spravovala matka. I on zdržovával se každoročně několik měsíců na Veveří a udržoval s úřednictvem styky s poddanými.

Za 7leté války vniklo malé oddělení Prusů do hradu a vyplenilo jej. Vydrancování hradu přimělo asi hr. Prospera, že si zřídil setninu dobrovolnickou na ochranu hradu. Zemřel 9. února 1756.

Se svou manž. roz. Harrachovou měl 10 dítek, z nichž nejstarší Prosper převzal panství, které ale brzy prodal za 440.000 zl. a 800 dukátů klíčného Vilému svob. pánu Mundymu.

R. 1804 odloučil Hvozdec od panství tišnovského a přidal jej ku panství veverskému. Zemřel 22. května 1805.

Syn Jan Vilém držel panství do 1830.

Dne 13. února 1821 prodal Jan Mundy panství tišnovské Bedřichu svob. pánu z Wittinghofu avšak bez Bosonoh, Komína a Německých Kynic, které si ponechal u Veveří. Panství Veveří s Říčanami a Hvozdcem prodal r. 1830 pinci Gustavovi Wasovi za 620.000 zl. a 1000 dukátů klíčného, a koupil si panství Račice. Zemřel 4. srpna 1877. Princ Gustav Wasa oženil se s Luisou princeznou badenskou. Wasové vedli dům skvělý. Na Veveří dávali bály. V den jmenin princezny Luisy (25. srpna) pořádany radovánky či národní slavnost na střelnici a častován lid poddaný i úředníci bohatě.

R. 1838 1839 konány v zámecké kapli nekatolické služby Boží. Roku 1844 prodal princ Wasa panství veverské Jiřímu Šimonovi svob. pánu ze Siny (1844–1856) za 710.000 zl. a 100 kusů dukátů klíčného.

R. 1841 měl Jiří již přes 10 panství, později k nim ještě 25 přikoupil a ve Vídni měl 9 činž. domů. Na Moravě koupil Veveří, Velehrad, Myslibořice, Brumov, Rosice, Prštice, Hrotovice, Dalešice, Krhov, Slavětice, Valč. Při své smrti zůstavil majetek 60 mil. zl. S ním působil syn jeho Šimon Jiří, jenž však neznal úzkostlivé šetrnosti otce svého. Podporoval obchod i průmysl, ale také vědy a humanitní ústavy; vystavěl a nadal řeckou universitu v Athénách, zbudoval řecký kostel na masném trhu ve Vídni a vystavěl nádhernou rodinnou hrobku v Rapoltenkirchenách. S manž. měl 4 dcery, z nichž Helena byla provdána za knížete Ypsilantiho a zdědila po otci Veveří i Říčany.

Za mladistvou Helenu spravoval Veveří otec její Šimon. Panství mnoho nevynášelo, protože je cukrovar vyssával. Když se Helena provdala za knížete Řehoře Ypsilantiho, jenž byl řeckým mimořádným vyslancem u dvora ve Vídni, a zdědila po otci († 1876) ještě panství Rosice s Pršticemi, vedla dům knížecí. Na úpravu a zařízení hradu vnitřní a vnější se mnoho vynaložilo.

R. 1865 koupen vrchností cukrovar ve Vev. Bytýšce.

Dne 23. září 1881 koupil panství rosické a veverské Mořic sv. p. Hirsch-Gereuth. Za Veveří dal 912.000 zl.

Mořic svob. pán z Hirsch-Gereuthu byl finančník světového jména. Nabyl ohromného jmění stavbou železnic v Turecku, bursovními spekulacemi a půjčkami. – Mořic baron Hirsch zemřel r. 1896 na blízku Komárna v Uhrách.

Panství Veveří a Říčany dědila jeho vdova Klára, a po ní její adoptovaný syn Mořic Arnold svob pán de Forest.

Markrabě Jan Jindřich (1350–1375) nadal hradskou kapli sv. Prokopa úročními lidmi z Mor. Kynic, nad nimiž panství sobě i svým potomkům pozůstavil a ustanovil při ní zvláštního kaplana.1)

R. 1446 byl kaplanem na Veveří kněz Mikuláš, r. 1459 Jiří.

Další osudy kaple a kaplanů nejsou známy. O kapli děje se zmínka teprve r. 1710 za hraběte Jana, avšak tehdy nejmenovala se sv. Prokopa, nýbrž sv. Václava. (Obr. 26.)

Za barona Jana Mundyho býval na hradě vychovatelem dětí P. Dominik Kynský.


1) Kn. půh., IV.

Kaple Matky Boží u hradu Veveří.

Nad hradem vedle staletého stromořadí lipového u býv. cukrovaru na hřbitově zdí obehnaném stojí starobylý kostelíček „Nanebevzetí P. Marie“. Byl několikrát přestavován; jádro celé stavby pochází soudě podle dnešního stavu z polovice XIV. století. Zachovaly se však některé zbytky slohu románského: presbytář, kazatelna a románské jižní dveře, nad nimiž v polokruhu hrubě vytesán jest v kameni kříž stejnoramenný, kterému se klání dva lvové. Na apsidě k severu zazděn jest kámen a na něm vytesána postava medvědu podobná, přední tlapy opírající o kolena. V monogram jméno Marie obsahující, kterým ozdoben jest vně štít strany východní, vsazen jest obličej lidský. Na východ i sever jsou okna gotická, podobně hlavní vchod na straně západní jest gotický. (Obr. 27 a 28.)

Loď hlavní i postranní mají strop plochý. Hlavní loď ozdobena jest 35 obrazy s výjevy ze života bl. P. Marie; postranní měla na stropě ornamenty na deskách malované, které uloženy jsou zatím v bývalém cukrovaru.

Kaple byla snad původním farním chrámem pro Vev. Bítýšku; vždyť u ní jest hřbitov, jenž v městečku nebyl až do r. 1836, kdy nový hřbitov u městečka „za branou“ jest postaven. Když ve Vev. Bytýšce většina farníků odpadla k nekatolictví, katolíci konali v kapli u Veveří své služby Boží.

U postranní lodi oltářní obraz byl opraven r. 1638, jak svědčí nápis na něm: „Tento oltář dal na památku obnoviti urozený a statečný rytíř pan Joachim Hroch z Mezilessicz a pan Jan Komínek z Engelhausu 15. máje 1638“.

Dle rozkazu guberniálního r. 1791 i obraz Matky Boží visící v kapli nad hlavním oltářem (černá svatolukášská P. M.), jenž byl velmi ctěn od okolních i vzdálených věřících, musil býti ve vší tichosti přenesen do farního chrámu P. ve Vev. Bytýšce. Komise úřední r. 1794 vyslaná nemohla nalézti vhodné místo pro nový hřbitov, proto i obraz P. Marie byl opět do kaple zanesen.

Když se jednalo r. 1832 o založení nového hřbitova, nařídila vrchnost obci Vev. Bytýšce, aby se postarala o nový hřbitov, a slíbila, že po přeložení hřbitova zachová kapli Matky B. službám Božím a ponese opravu i budoucí vydržování její. Kaple i se hřbitovem jest majetkem vrchnosti.

Uvnitř kostela dochovaly se 3 náhrobníky: Na jednom lze pouze čísti: 1680 20. Novemb.; druhý byl nad hrobem MI... rodičky z Kanik, manželky uroz. a stat. rytíře pana Jachyma z Mezilesic; třetí má nápis: „Hier ruhet in Gott der wohlgeborene Herr Hans Karl Fünfkirchen, Freiherr der röm. Kais. Mayestät gewester Obristwachmeister über das Teuffenbasche Regiment, so den 20. September und seine Gemahlin Frau Helene Gräfin zu Hohenzoller 29. August zuvort, Anno 1635 gestorben seines Alters im 22. Jahr.“

Na čas pochován byl v předsíni kaple býv. švédský král Gustav IV. Wasa († 1837) se svým synem († 1832).

U kaple bydleli t. zv. postevníci, kteří při ní zastávali úřad kostelníkův a hrobařů snad od vystavění jejího.

B. Městečko Veverská Bytýška (obr. 29. a 30.).

První zmínka o Vev. Bytýšce nalézáme v listinách z r. 1446. Za krále Ladislava Pohrobka (1439–1457) byl Václav Hecht z Rosic purkrabím zeměpanského hradu Veveří. Roku 1446 v pátek po sv. Ondřeji pohnal Václav z Rosic před zemský soud Michala Kunigfeldera ze Žabovřesk a Manic ze 30 hřiven groší stř., že v té chvíli jsa v úřadě konšelském v Brně, dopustil a svolil mýtnému městskému s jeho lidí z Byteškyzáklady pro mýto bráti, kteréhož mýta prvé nikdy jsou nedávali.1)

Od r. 1459 držel hrad Vev. v zástavě kníže Přemek Těšinský. Po jeho úmrtí přenesen nápad tento na Kazimíra čili Kazku, knížete z Těšína. Při tomto přenesení (1481) udělán a do knih půh. olom. přijat byl i seznam poplatků ku hradu Veveří tehdy odváděných.2) Bytéška městečko. „Item VIII kop o sv. Jiří a tolikéž o sv. Václavě, k tomu kury dávají o masopustě, a roboty také činiti mají spravedlivé, chmel také dávati mají“.

Za krále Ludvíka (1516–1526) měl hrad Veveří Zikmund z Ludanic (1519–1531), který králi Ludvíku „nákladně a dostatečně ve mnohých případech a zvláště proti Turkům služby činil“; proto povolil Ludvík k jeho žádosti listem daným na Budíně v pondělí po sv. Ondřeji r. 1521 městečku jeho Vev. Bytýšce právo odbývati dva jarmarky (jeden na sv. Filipa a Jakuba a druhý na sv. Jakuba) a také trh každý týden ve středu; a na těch jarmarcích a trzích aby bylo prodáváno a kupováno všecko a všeliké věci, jakož se jmény jmenují neb jmenovány býti mohou , i svobody a frejunky aby při těch jarmarcích a trzích zachovávány a držány byly tak, jakž v jiných městečkách markrabství moravského se zachovávají, bez umenšení. Týmže listem král Ludvík obdaroval obyvatele městečka i příslušné k němu mlynáře tehdejší i budoucí, aby ani berní královských ani dávek zemských nedávali ani jemu ani potomkům, králům a markrabím moravským ani žádnému jinému.3)


1) Kn. půh., III, 225.
2) Kn. půh. ol., V, 61.
3) Obec. archiv ve Vev. Bytýšce. Nejst. listina v archivě.

Zikmund z Ludanic urovnal r. 1524 poměry v městečku Vev. Bytýšce listem, v němž praví, že dal Bytýšským k jich gruntům panské pole a louky pod plat, že mají odúmrt vykoupenou, že nekonají kromě chodění na hony žádných robot, a že mají krčmáři byt, šenk vína a piva svobodný.1) Zikmund z Ludanic byl tedy dobrodincem Vev. Bytýšky. Po něm nabyl Veveří i městečko Vev. Bytýšku Jan Rokytský z Ludanic (1531–1537),


1) Na Veveří, v neděli sv. Ducha 1524. Obec. archiv.

po něm Jan z Pernštejna (1537–1541), načež převzali hrad Pertolt z Lipé a bratří jeho Vilém a Čeněk (1541–1559). Ti jej prodali pánům z Boskovic (1559–1572), od kterýchž jej koupil Znata z Lomnice a jeho manželka Magdalena z Mírova r. 1572 v úterý po neděli květné: „hrad Veveří se dvorem u hradu, městys Vev. Bytýšku s kolaturou, s panským pivovarem, s mlýnem, s chmelnicí i se zahradou u mlýna ležící“ atd.

Ku prosbám obecních představených obnovil Znata z Lomnice některé svobody Vev. Bytýšky, již zmrtvělé, t. j. promlčené, avšak jen takové, které mu byly málo škodné a závadné, t. j. vinný šenk krčmářský (pivní nikoliv(, odúmrt a užívání polí obecních i gruntovních, a k nim přidaných od Zikmunda z Ludanic panských polí a luk; nepotvrdil však výsadu, že Bytýšští nemusejí vyjma pouze při honech, žádných robot konati.1)


1) Na Říčanech, v pondělí před narozením Páně 1585 (23.12.).

Po Znatovi z Lomnice dědicem byl Tas z Lomnice a po něm dcera jeho Kateřina, která dědictví to prodala svému manželi Zikmundovi svobod. pánu z Teuffenbachu (=Tiefenbachu) (1609–1637).

Jako dřívější pány Veveří, prosili sousedé Vev. Byt. i Zikmunda svob. pána z Teuffenbachu, aby jim svobody jejich potvrdil. Zikmund z T. potvrdil právo krčmářské bez umenšení; při odúmrti vyhradil si nápad na statky po sběhlých a nedobře zachovalých sirotcích; ponechal sousedům svobodné užívání pozemků gruntovních i jiných od Zikmunda z Ludanic k nim přidaných panských, jakož i pozemků obecních, jen určil pro obecní les zachovávání jistého pořádku pod trestem 10 zl. mor.; co do robot vypočetl v 8 odstavcích dopodrobna, k čemu sousedé zavázáni jsou. Správní ten list velmi jest důležitý; neboť Znata z Lomnice o robotách ničeho neustanovil a sousedé museli je dle libovůle panských úředníků v značné míře vybývati. Nyní stanoven pevný jich řád a sousedé později se jím i vítězně bránili proti zvyšování robotních povinností.1)

R. 1634 v listopadu knihy památní právní založeny.

R. 1637 obnoveni jsou jarmarkové.

Po Zikmundovi následoval bratr jeho Rudolf z Tiefenbachu 1637–1653, jenž pro své vojenské postavení a zásluhy vymohl, že císař Ferdinand III. jeho městečko Vev. Bytýšku se všemi k ní patřícími mlýny, dvory, ovčírnámi, jakož i všechny tamnější poddané a příslušnosti vzal pod císařskou svou ochranu a osvobodil je od přijímání vojska do příbýtků, od poplatků peněžitých a jiných válečných břemen2).

Vev. Bytýšští dle urbárních rejstříků platívali za stráže hradní do důchodů panských ročně 6 zl. Hejtman Komínek Jan jim však nařídil, aby místo dávky té vydržovali na Veveří mušketýra (vojáka). Činili tak, ale vydání s tím spojené vzrostlo: dávaliť mu měsíčně 3 zl. a týdně na chléb čtvrt mouky. Po třech letech r. 1643 prosili hraběte, aby s nich sňal břímě tak obtížné a spokojil se s dřívějším poplatkem. On však odmítl žádost jejich (ve Vídni 5./12. 1643), řka: „že když se jim líbí ochrana mušketýrova, nesmí jim býti protivna jeho výživa“.


1) Na Dyrnholci, v sobotu den sv. Jakuba 1615 (25.7.).
2) Laxemburk. Obec. arch.

Později (v 17. stol. ještě) to však přestalo a platili na hlásku 7 zl. ročně.

R. 1645 obléhali Švédové hrad marně. Přepadli pak Bytýšku vypálili ji, při čemž i kostel shořel a zvony se rozlily. Kostel farní i kaple Matky B. u hradu oloupeny a zpustošeny. Městečko bylo tak vydrancováno a zpustošeno, že větším dílem grunty pusté zůstaly. Vev. hejtman Komínek, aby obec opět zalidnil, vyhlásiti dal, že kdo vystaví takový grunt vyhořelý, tomu za dědičný bude připsán. Jeden grunt, po majiteli zvaný Bažantovským, směla obec převzíti, aby z jeho užitku pomoc činila na vystavění chrámu Páně a na jiné obecní potřeby.

Rudolf z Tiefenbachu vymohl u císaře Ferdinanda III. Bytýšce třetí výroční trh na pondělí po sv. Šimonu a Judovi s koňským a dobytčím trhem v sobotu předcházející1). a potvrdil (1651) správní list bratra svého z r. 1615, a sice jak praví, proto, že městečku jest nakloněn pro jeho poddanskou věrnost a poslušnost, kterou mu povždy, zvláště však v nedávných časích válečných a nepřátelských co nejochotněji prokazovalo. Po Rudolfovi dědila Veveří vdova po něm Marie roz. hrab. ze Šternberku (1653–1668). Počínaje r. 1659 zavedeno na Moravě staré berniční zřízení moravské zjištěním lánů v celé zemi (starý katastr 1656–1669). – Tehdy (1678) byly zde (Klein Bietischka) osedlými: 4 lány po 68 m., 23/4 l. po 51 m., 151/2 l. po 34 m. a 61/4 l. po 17 m. Podsedky 2 s polmi, 37 bez nich. Mlýn s 2 slož. a 30 m. vzala si vrchnost na dluh. Obec měla 188 m., usedlí 263 m. činž. polí. Z pustých domů osazeno v l. 1659–1664 ještě 13 (1/2 l., 1/4 l. a 11 domů bez polí). Vinice „na Babkách“ od nepamětných dob byly zkaženy a větším dílem zarostly lesem.

V držení Veveří následovali dědictvím: Syn Marie Evy Alžběty Václav hr. Althan (1668–1670) a dcera Marie roz. hr. z Althanů, vdova (tehdáž již) po Janu Jáchymu hr. ze Sinzendorfu, po druhé provdaná za Antonína Františka hraběte Collalta (1668–1689), která panství Veveří smlouvou od bratra samostatně převzala a z něho 11. července 1687 fideikomis učinila.

Vev. Bytýška měla poddanských 15 lánů, 13/4 achtelů a 82 komínů. Vev. Bytýška platila r. 1687 kontribuce lánské 355 zl. 30 kr., komínské 150 zl.


1) Ve Vídni 28. července 1650.

Za Weikarta ve Vev. Bytýšce vystavěny hamry. Byly pod zámkem za Svratkou, kde se dosud říká Vinice „na Hamřisku“, a stojí pece na pálení vápna. Po Václavu Weikartovi († 1./10. 1715) zdědil jeho Prosper hr. ze Sinzendorfu panství řičansko-veverské a držel je od r. 1715 do 1756.

Péči, kterou otec Weikart věnoval rozvoji železářského průmyslu, shledáváme i u Prospera. Nespokojiv se s hamry za Brodem, vystavěl r. 1716 ještě hamry u Vev. Bytýšky na Bílém potoku nad Matouškovým mlýnem („mlýnkem“). S hamerníky přišli („šmelcíři“) taviči, uhlíři, kteří v panských lesích dřevěné uhlí pro hamry chystali, kováři a různí jich pomocníci. Když r. 1718 vystavěla vrchnost nové hamry u Bílého potoka a později (r. 1740) prachárnu něco výše u téhož potoka, ač stála obě stavení na obecních pozemcích, brala z nich vrchnost činži. Mimo ty dvě nové budovy vzrostl počet chalup panských v Bytýšce do r. 1752 na 12, rustikálních na 30. R. 1752 bylo nejméně 40 podruhů.

Trestní soudnictví. Na kriminální soudy mělo veverské panství hrdelní právo ve Vev. Bytýšce, které mívalo tento průběh: Byl-li zločinec, který patřil k pravomoci vev.-říčanské, polapen neb dodán z Březiny nebo Drásova atd., převzalo jej hrdelní právo vev. bytýšské, t. j. úřad s rychtářem v čele a dalo do šatlavy zavříti. Výslechy provedeny aspoň dva neb tři, aby se zločinec ve výpovědích spletl. Shledán-li zločin smrtí trestatelný, nevynášelo právo pravidlem samo ortele, nýbrž zaslalo akta k vyššímu hrdelnímu právu města Brna. Když došel jeho rozsudek, vykonalo jej, ač nedostal-li zločinec milost.

Bytýška musila míti všechno příslušenství kriminálního soudu pohotově: Věznici (káznici, šatlavu) s mučírnou, pouta, klady, pranýř, popraviště, popravního mistra anebo aspoň právního posla. Nejstarší zpráva o jednání kriminálním u zdejšího práva, jehož paměť se nám dochovala, jest z roku 1632.

R. 1687 stavěna nová šibenice nebo „spravedlnost“ na místo staré, sešlostí skácené. Úřad tázal se hrdelního práva brněnského, jak by se měl zachovati při vyzdvižení nové spravedlnosti. I dostal listem českým do 21. ledna 1687 odpověď, „aby s povolením milostivé vrchnosti nová ... pro zachování a fedrunk spravedlnosti, též k obhájení Vašich svobod a práv Vašich v nově vystavěna byla ... s tím doložením, že těm všem a jednomu každému, kdož při tom pracovati bude, to dílo dokonce v ničemž na ujmu jeho cti a poctivosti čeliti, aniž kdo od někoho za to straněn, potupován aneb zlehčován býti má, a pod uvarováním přísných proti takovým přestupníkům v právech vyměřených pokut; v čemž aby ti řemeslníci tím více (ochráněni byli), tehdy rychtář váš přísežný s konšely, vezmouce každý k témuž dílu potřebné instrumentum, ku příkladu kladivo, sekyru do ruky, useknou jeden každý obzvláštně kus od těch k vyzdvižení téže spravedlnosti tu přihotovených klad aneb dřev, ponejprv rychtář, potom konšelé, pak i řemeslníci; a když ty ceremonie se tak vykonají, tu řemeslníci do téhož díla se dají, až do skončení a téže nové spravedlnosti dokonalého vyzdviženi“. Za císaře Karla VI. (1729) obmezen byl počet hrdelních soudů, mezi nimiž i Veveří. Celé panství vev. přiděleno do Rosic. Na žádost Prospera hr. z Sinzendorfu, úředníků a bytýšských občanů bylo toto právo vráceno Vev. Bytýšce dekretem císařovny Marie Terezie (24. srpna 1748). Opravami však Marie Terezie a Josefa II. bylo hrdelní právo úplně odstraněno.

Pranýř rozmetán a spravedlnost spálena. V ústech obyvatelů žijí posud názvy dvou polních tratí podle sebe ležících „u šibenice“ a „pod šibenicí“. Bytýšce zbylo zase jen právo trestní vrchnostenské s rychtářským.

Patenty císařské nařizovaly, aby všechny výsady novému panovníkovi byly předkládány k prozkoumání a znovupotvrzení, jinak že by platnosti pozbyly. Jarmarky bytýšské i s trhy ponejprv potvrdil císař Karel VI. v Karlových Varech dne 27. června 1732 Taxa obnášela 150 zl., za šňůru a pouzdro na pečeť 5 zl. 30 kr., za vyhotovení diplomu t. j. za vazbu a insertní listy 17 zl., od pečetění 2 zl., úhrnem 174 zl. 30 kr. Potvrzení vymáhal ve Vídni agent, jenž si za práci něco čítal; sousedé, kteří o té záležitosti cesty konali na Veveří a do Brna ku královským úřadům, též mnoho žádali.

Styky vrchnosti s poddanými ochably časem značně. Poddaní bytýšští nedůvěřivi byli k hejtmanům jako k svým utiskovatelům a dali si reversem potvrditi (12/5 1732), že vozili dříví na stavbu horního stavu ne z roboty, nýbrž za plat. I železářský průmysl klesl; za Brodem asi hamry docela zanikly.

Dne 31. července 1733 vznikl velký požár v ulici „na Benítkách“, kde fara stojí, a ztrávil celou ulici i se školou. I střecha na faře se chytala.

Za 7leté války Vev. Bytýška mnoho trpěla. Král pruský Bedřich táhl r. 1742 od Olomouce přes Černou Horu a Tišnovem k Brnu. I Vev. Byt. viděla nepřítele. Městečko mělo mnoho útrat a výdajů pro vojsko nepřátelské.

O Božím těle (1. června) 1747 byla velká bouře, nad Osovou průtrž mračen. Voda se přihnala večer o 9. hod., načež ochabla; krom očekávání hlavní povodeň o 11. hod. v noci se přivalila, zatopila celou Bytýšku přes 2 m vysoko, pobrala asi 27 stavení, role místy z gruntu vybrala, zahrady a louky kamením a štěrkem zanesla, nábytek a dobytek odnesla. Neštěstí svého použili k tomu, aby si vymohli potvrzení jarmarků od císařovny Marie Terezie.

Na podzim r. 1761 žádala obec (80 sousedů) zdejší vrchnost, aby dovolila sousedům rozděliti si mezi sebou jiným způsobem, než dosud byly rozvrženy, grunty. Nové rozdělení povoleno a provedeno r. 1762–1763.

R. 1769 27/10 velký oheň v městečku; vyhořelo 90 gruntů, několik chalup a stodoly.

Po smrti otce Václava († 1773) nastoupil syn jeho Prosper hr. ze Sinzendorfu a držel panství do r. 1802, kde si vymohl od císaře Františka povolení, proměniti reální fideikomis za peněžní, a pak je prodal Vilému svob. pánu Mundymu.

Jarmarky Marie Terezie r. 1770 přeložila na určité všední dny. Císař Josef II. potvrdil jarmarky 26. listopadu 1792; císař Leopold II. 30. září 1791 a císař František 28. června 1794.

Jako jinde i ve Vev. Bytýšce prodány některé dominikální reality emfyteuticky od vrchnosti: Horní mlýn 1790 Josefu Vávrovi, Dolní mlýn vdově Svobodové a panská hospoda r. 1801.

Svobodní páni Mundyové drželi panství od r. 1802–1830.

Ve válkách Napoleonských trpělo různě i městečko. R. 1805 útraty obce na dodání špíže (tehdy drahé), častování Francouzů atd. stálo obec 815 zl. 54 kr. Obec si musila vydlužiti od faráře ze sbírky na nový hlavní oltář 600 zl.

R. 1815 sepsán byl nejstarší inventář obecní, dle něhož patřilo obci: radnice, jednopatrový dům, křidlicí krytý, „kázní dům“ čís. 52, též na poschodí, v němž byla světnička pro posla právního, 3 aresty a mučírna, v patře světnice a jedno vězení. V mučírně třinácterá pouta. Obec měla dále pastoušku, sklep na dlohé ulici, stodolu, cihelnu, velký most přes Svratku, malý přes Bílý potok, hmoždíře na střílení, ruku práva, která se o jarmarcích vystrkovala, náčiní na hašení ohně (bez stříkačky), zárazu, řetízek 10° na měření a pod. věci jiné.

R. 1817 vyměřena silnice na Bukovce, vedoucí k Čebínu a stavěna r. 1818.

Hamry u Vev. Byt. a tavírna pod Javůrkem prodány byly od barona Jana Mundyho 1. července 1828 Václavu Buchtovi a jeho manželce za 8000 zl. a roční činži 400 zl.

Veveří koupil 6. února 1830 Gustav princ Wasa a držel je do r. 1844.

Od 1834–1847 vydlážděny ulice některé v městečku okolo kostela, fary a školy. R. 1837 zrušen sklep obecní. Velký most přes Svratku stržen vodou v březnu 1830, nový vystavěn r. 1831–1832.

Ku snažné prosbě V. Bytýšky povolil císař František I. patentem ze dne 21. listopadu 1832 čtvrtý výroční a koňský trh na pondělí po sv. Apoleně. Vymáhání jeho stálo 105 zl. 3 kr. stříbra. – Trhy týdenní na každou středu povolené od krále Ludvíka II. r. 1521 zanikly dávno pro nedostatek i kupců i prodavačů. Za to však zavedeny jsou menší výroční výkladní i dobytčí trhy na každé úterý před velikonocí, sv. Duchem a vánocemi.

R. 1840 z rozkazu vrchnostenského úřadu zbořena stará radnice, aby se předešlo možnému pro chatrnost její neštěstí. R. 1841 namalovány na kostele sluneční hodiny.

K nemalému zvelebení městečka přispěl cukrovar, který r. 1838 pod Veveřím byl vystavěn od Kristiána Daniele Satzgera. Z cukrovaru občané vytěžili pěstováním cukrovky, fůrami a nádeničením značné peníze, takže se mohlo mluviti o blahobytu v něm. S cukrovarem vedla vrchnost věčné soudy, až r. 1865 jej koupil majitel panství Šimon svob. pán Sina za 200.000 zl. R. 1868 zrušen, poněvadž vrchnost měla novější cukrovar v Rosicích.

R. 1844 dne 7. listopadu koupil panství veverské Jiří Šimon svob. pán Sina (1844–1856). Vrchním jeho a po zrušení patri– moniálních úřadů správcem a administrátorem byl Jakub Nedopil, který úřadoval česky, a byl hlavním sloupem národního hnutí 1848 na panství, hlavně ve Vev. Bytýšce, kde ho později vydatně podporoval mladý farář Stolička.

Národní garda v květnu 1848 i v Bytýšce byla zřízena a měla 74 členů. Trvala až do r. 1852.

Pusté hamry nad Bytýškou koupil od barona Hirsche Jan Kovář i se struhou vodní a vystavěl na jejich místě pěkný letohrádek.

Obecní úřad. První zmínku nalézáme o něm r. 1585 v listině, v níž obnovil Znata z Lomnice některé svobody. Jména primátorův i úředních osob lze stopovati z místních zápisův od r. 1616–1848, kdy v obci nastoupili starostové, kteří spravují se 4 radními a 13 výbory městečko dosud.

V místě jest: obvodní lékař, 3 porodní báby, poštovní úřad, četnické stanoviště, nádraží místní dráhy, kontribučenská záložna, spořitelní a záloženský spolek, velkostatek Veveří, řadové společenstvo živností smíšených, 2 cihelny, mlýn a pila, továrna na kaolín, česká montanní společnost v Praze.

Živnosti: 2 bednáři, cukrář, 2 dopravy osob, hodinář, 2 holiči, 2 hokynáři, 5 hostinských, kamnař, hrnčíř, 3 kapelníci, klempíř, kloboučník, 2 koláři, 3 kováři, 2 kožešníci, 7 krejčí, mlynář, 2 nálevy piva a kořalky, 2 natěrači, 15 různých obchodů, 7 obuvníků, 3 pekaři, 2 prodeje tabáku, řemenář, 2 sedláři, 4 řezníci, 4 stolaři, 4 švadleny, tkadlec, výroba prachu, 2 výroby náhrob. věnců a uměl. květin, výtažnictví, 2 zámečníci, zedník a tesařský mistr.

R. 1793 bylo zde 147 domů, 865 obyv., r. 1839: 165 domů, 1013 obyv., r. 1900: 253 domů, 1477 obyv., z nichž 1 evang., 4 židé a ostatní katolíci, 1466 Č. a 11 N., r. 1921: 307 domů, 431 bytových stran, 1905 obyv., ze kterých 1869 Č., 23 N., 1 jiné národnosti a 12 cizozemců, dle nábož. 1788 kat., 6 evang., 21 čsl., 1 jiného, 89 bez vyznání.

Jmění obecní. Obec měla les, jehožto částku vysekanou (621/4 m) dala sousedům pod plat. Pole na žito a oves (pro obecní služebníky, vojáky i na půjčenou a prodej) dle makuláře účtů z r. 1708 leželo na Žlebě, za mostem, nad kolomaznicí, nad hrubou zmolou (u doubku); z obec. luk obec prodávala seno a otavu na Žlebě, na Luzích a pod Mečkovem; měla též pastviska.

Z roku 1671 zachovaly se nejstarší obec. účty.

Příjmy byly z lesů, luk a polí, které obec sama obdělávala robotou, pak z nálevu piva (t. zv. pobečné) a vína na radnici; čeho se nedostávalo, dosazovali sousedé sbírkami. Vydání stálá: Osobám úředním dávala vína a piva, když se účastnili průvodů církevních, komisí, dohlídek a úředních výkonů, o průvodech hudebníkům, střelcům z kusů, kostelu libru vosku z kostelního pozemku za Brodem; přispívala na opravu kostela farního, školy, kaple „Matky Boží“ a poustky u ní; vydržovala radnici (s hostincem), kázní dům (šatlavu), obecní sklep, stodolu, pastoušku, hodiny, velký most přes Svratku, malý most v místě a lávky, studně; dávala služné rektorovi ročně 2 zl., radnímu písaři 11 zl., špich soli a nějaké žito; pastýřům jen závdanku 34 kr., právnímu poslu 8 zl. a míru žita, hotaři 7 zl. 15 kr. a míru žita, kostelníkům 2 míry žita, kominářům asi 1 zl. 50 kr.; doplácela menšími částkami kontribuce a jiné dávky; strojila bohaté hostiny při vytýkání desátků z obilí jarého i ozimního, při prohlížení obec. lesů a při honě; nemalá vydání měla s vojskem a exekucemi (mnohdy i šestkráte ročně); příležitostně i dary poskytovala. S počátkem 18. století uvykla si obec dávati panským úředníkům na Zelený čtvrtek beránky nebo telata.

Řád lesní byl od hrab. Zikmunda z Teuffenbachů (Tiefenbachů) r. 1615 předepsán; pod pokutou 10 zl. mor. nesměl nikdo bez náležitého povolení vrchnostenského v lese obecním dříví bráti; proto byl celkem zachováván, jak dosvědčují obecní účty. Občas prohlíželi úředníci les. Hajní hor obecních byli pod přísahou; později jim svěřen i dozor nad potokem. Sousedé dostávali dříví vysoké (jedlové, smrkové, borové) a nízké (z křovin, nejvíce bukových neb dubových). V zimě se jim posazovala (neb odhadovala) drva vysoká, a kus nízkého lesa rozděloval se na oprátky. Stavebního dříví jim dle potřeby uštědřováno zvláště. Z lesa bralo se také stavební dříví na opravy mostů, lavek, radnice, fary a školy. Odprodáváno bylo málo. R. 1752 se připomíná obecní grunt s pozemky pod Stráží, na Nivě, u Spravedlnosti.

Trati: Zábrodí, v Krnovcích, pod Horkou, u Doubku, za Borovím, pod Vokřínkem, v Chobotě, na Huslech, u vlčích jam, u šintrovně, na člunech, v Trhovici, v Hájku, na gruntě obecním, na Stráži, zadni Oujezdy, pod šibenicí, za branou, ve velkých Tejnech, na Královce, v Bukovcích, u Štiválek, u bratrské zahrady, pod Chmelínky, Ouvarka, psí loučky, v Hořeřikách, pod Mečkovem, Padělky, Paděličky, na vinohard, nad mezou.1) Také o vinohardech2) se děje zmínka r. 1700.

Boží muka. Na trati „na Stráži“ stojí Boží muka, dř. zv. „Bílé Boží muky“.

Zdravotnictví. První známý lazebník zdejší jmenoval se s poč. 18. stol. Ignác Králíček. Odtud Bytýška už nikdy bez lazebníka neb lékaře nebyla.

R. 1831 řádila cholera; zemřelo 65 lidí.

Od r. 1884 stala se Vev. Bytýška středem zdravotního obvodu, ke kterémuž též patří Chudčice, Hvozdec, Javůrek, Něm. Kynice, Lažánky s Holasicemi a Sentice, později také Branškov

Znak a pečeť městečka. Znak: Na pravé části rozpoltěného štítu půl moravské orlice, na levé dva koly bílé(?) v modrém (?) poli.

V 17. stol. užívala obec velké, prostřední a malé pečeti. Nápis na všech: S.OPIDANORUM.IN.WEWECYZYENKY. BYTTESSKA. Obec. razítko z r. 1850 s nápisem: OBEC MĚSTEČKO VEVERSKÁ BYTÝŠKA. Uprostřed pečeti znak obecní.

Farní chudobínský ústav. Císař Josef II. zrušiv bratrstva a r. 1783 i spolky mariánské, založil na jich místě pro jednotlivé fary „ústavy chudých“.

Spolky. Dřívější „Pěvecký spolek“, „Čtenářsko-pěvecký spolek“, Čtenářsko-zábavný „Veveří“ zanikly. Lesní společenstvo ustanovilo se 9. listopadu 1873. Živnostenské společenstvo řádové r. 1885 4. září. Spolek vojenských vysloužilců založen 19. září 1885. Dobrovolný hasičský spolek založen 24. dubna 1879. Krejcarový spolek školský na podporování chudých školních dítek, odbor Ústřední Matice školské, hospodářsko-čtenářský „Palacký“, Sokol, hospodářská besídka, odbor národní jednoty pro jzáp. Moravu, kralikářský, rybářské družstvo, Orel, Okrašlovací spolek, Dělnická těl. jednota, „Katol. dům“, Zeměděl. družstvo, Venk. omladina, pol. organisace (lidové strany, národní demokracie, čs. social., soc. dem., komunistická, čs. venkova), pro sociální péči.


1) Stranou zasazen kámen nahoře zaokrouhlený, 1 m ze země vyčnívající. Jest v něm vytesán kříž a letopočet 1559.
2) T. r. Matěj Kylian koupil „starý vinohrad“ od Jiřího Sanejtrníka.

Správa duchovní. Fara ve Vev. Bytýšce jest velmi starého původu. Farář Jakub z Veveří jest uveden r. 1240 mezi svědky na listině ze dne 7. prosince,1) v níž král český Václav potvrzuje statky kláštera tišnovského. Zdá se, že kaple Matky Boží u hradu byla původně farním kostelem, an u ní byl hřbitov pro celou farnost až do r. 1880, kdežto ve Vev. Bytýšce hřbitov nebyl.

O farním obročí první zpráva pochází z r. 1481. Tehdy byla zdejší fara s bohatým nadáním svým kanovnickou prebendou peterského kolegiátního kostela v Brně. Kdy a jak týž kostel k faře vev.-byt. přišel, nelze udati; r. 1481 pohnal Martin z Falkensteina, kanovník brněnský, knížete Kazku Těšínského a z Veveří, ze 40 hřiven gr., že nevydává již od 5 let desátku jeho faráři ve Vev. Bytýšce ze svých dvorů a polí, kteréž k zámku Veveří sluší, ježto farář a on kanovník k nim právo mají.2)

V době 1537–1541 zdá se, že ve farnosti vzrůstalo nekatolictví. V letech 1537 a 1538 farář Jan Malvasy majitele hradu Jana z Lipé pohnal ze 60 kop grošů, že jeho bytýšští poddaní neodvádějí desátků a nechtějí faráře s kaplanem proti vůli patrona přijati.3)

Přece však i později jmenují se katolickými faráři Jan a r. 1560 Vavřinec. Okolo 1570 zavládl tu úplně protestantismus. Tehdejší majitel panství Zikmund z Teuffenbachu byl rozhodným odpůrcem katolictví; i když se ku katolické víře vrátil, zůstal netečným. R. 1608 působil zde Ahraham, r. 1619 Gabriel, za něhož starou farní budovu počali stavěti na místě, kde nyní stojí, zbořivše dva domky, r. 1620 kn. Daniel, za něhož dostavěna farní budova, r. 1622 kn. Jan pak od 26. srpna 1628 Jiřík. Teprv 1. června 1633 investován byl katol. farář rosický, Jan Sadlický zároveň i na Vev. Byt. a Říčany. Udrželi se pastoři ve Vev. Bytýšce ještě několik let. R. 1636 byl tu ještě kněz Petr. R. 1638 za Rudolfa z Teuffenbachů, rozhodného katolíka, vypuzeni pastoři. Tehdy spravoval faru v Bytýšce Mikuláš Pisalovský a konali tu misie Strachonius a Rochus z tovaryšstva Ježíšova v Brně. Prvním farářem kato


1) C. D. M., II, 384.
2) Kn. půh. brn. (orig.), IX, 26.
3) Kn. půh. brn. (orig.), XXXIV, 231.

lickým byl Jiří Havranský od r. 1638, po něm r. 1642 následovali: Petr Božský († 1648), Valentin Pirchalius pak do 16. ledna 1653, Jan Bohumír Geller 1654–1660, kdy se fary vzdal. Týž podal r. 1658 olom. bisk. konsistoři zprávu, že farář, jelikož vrchnost již dříve všechen desátek farní i pozemky vzala, dostává od vrchnosti ročně 156 zl. 40 kr. na hotovosti, 4 vědra vína, 6 beček piva, 30 měr pšenice, 60 m. žita, 6 m. luštěnin, 30 m. ovsa, 6 spížků soli, 40 mázů másla, vykrmeného vepřa, 40 liber sýra a 15 kaprů. R. 1660 dosazen Jan Mader. Za něho udělána nová křtitelnice, která posud stojí v kostele.

Od r. 1667 po 53 let farářoval Valentin Bernard Jestřábský,1) vpravdě apoštolský, horlivý, bdělý, příkladný. Zjednal matriky r. 1674, ježto dřívější starší zničil lidský nerozum. Významná jest také činnost jeho spisovatelská; psal latinsky a česky, čili, jak on říkal, „moravsky“. Dvojí sbírku kázání vydal latinsky.

Českých knih vydal celou řadu; byly určeny robotnému lidu selskému pro jeho poučení a povznesení. Lidu toho si vážil a chtěl na něj působiti také spisy. Vydával je bezejmeně a podepisoval se pouze „jeden farář diecoesis Olomucensis Moravo-Ostravský“. Také je po většině rozdával.

České jeho spisy jsou: 1. Knížka pobožná o sv. andělích. 2. Stellarium novum, knížka pobožná o bl. Panně Marii. 3. Kazatel domácí proti sedmi hlavním hříchům. 4. Rozmlouvání duchovní sv. Josefa s bl. P. Marií na její píseň „Magnificat“. 5. Rozmlouvání duchovní sv Anny, prorokyně, se sv. Simeonem na sv. píseň jeho: „Nyní propuštíš služebníka svého atd.“. 6. Katechismus domácí pod titulem z způsobem rozmlouvání hospodáře s hostem. 7. Vidění rozličné sedláčka sprostného, t. j. vypsání obyčejův a mravův i činův lidských atd.

Zemřel 26. prosince 1719 stár 89 let. Pochován jest před hlavním oltářem; nad hrobem jest mramorová deska s nápisem: „Adm. R. D. Valentinus Bernardus Gestřabský Aichorno-Biteschensis Parochiae jubilatus parochos“. Na faře podobizna jeho. Po něm (1720) převzal duchovní správu Václav Koryčanský (–1730).


1) Viz vyobrazení v brněnském okr. na str. 294.

Za far. Petra Vybírala nově vystavena fara. V průčelí byly zasazeny znaky Collaltů a Sinzendorfů s nápisem: InsIgnes ILLIs ConstrVXIt sVMptIbVs aeDes (1731) eXposVIt sCrIptIs MILLIa VIsa DVo (1731).

Václav Wolf (1747–1774) rozšířil faru o poschodí; dovedný obraz P. Marie nad vraty umístěný má nápis: bLauDa paroChIae proteCtrIX VIrgo MarIa (1769). Týž 1771 začal stavěti nový kostel farní. Za jeho nástupce Tomáše Kubečky (1774–1784) stavba kostela dokončena a Říčany od fary odděleny byly. Jan Penninger (1809–1819). Dostal pak r. 1819 faru tišnovskou. Jeho nástupce byl Leopold Borsutzki (1819–1847), a pak Alois Stolička. Národní ruch získal v něm vydatnou podporu. Odstěhoval se koncem r. 1870 do Tikovic. Florián Eichler (–1880). Dr. Karel Eichler, býv. prof. církevních dějin a kanonického práva na bohosloveckém ústavě biskupském v Brně. Vedle úředního zaměstnání věnoval se farář Eichler, jsa výtečným hudebníkem a znalcem hudby, pěstování hudby a pracím literárním. Tu povstala řada feuilletonů beletristických v „Hlasu“ a „Mor. Orlici“ uveřejněných; důkladný spis: „Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v Rakouském Slezsku“ ve dvou svazcích, „Paměti panství Veverského, obzvláště městečka Vev. Bytýšky“. Od r. 1903 Jakub Rosendorf, zároveň děkan kuřimský. Přifařen Hvozdec; všech farníků 2155 kat. Mimo to žije ve farnosti 11 čs. a 93 bez vyznání.

Kostel farní sv. Jakuba. Starý kostel farní sv. Jakuba byl malý (14 m dlouhý a 8 m široký). Měl dřevěnou věž a zvonici. Švédové obléhající hrad Veveří spálili městečko s kostelem; zvony se rozlily. Nový kostel 6. října 1782 veřejné bohoslužbě byl odevzdán.

R. 1783 koupeny velké varhany ze zrušeného kláštera sv. Anny v Brně. Farář Friedl postavil hlavní oltář dle návrhu Ondřeje Schweigla z Brna nákladem 1877 zl. 33 kr. R. 1817 dány opět hodiny na věž kostelní. R. 1877 dány nové obrazy na boční oltáře: sv. Floriana a P. Marie, malované od malíře Josefa Šichana v Brně.

Na věži jsou 4 zvony: 1. z r. 1693 s nápisy: In honorem S. Jacobi Apostoli et patroni ecclesiae Wittischka fusa est haec campana de novo metallo, a dole nad obrubou: Mit grossen Fleis durch Gottes Gnadt Johann Baptista Melleck in Brinn mich Gossen hat. MDCXCIII. Na zadní straně znak a písmena: A:F: C:D:C: (= Antonius Franciscus Comes de Collalto). 2. z r. 1648 nákladem obce ulitý, má nápis: Diese Glocken hat lassen giessen der Markt Witischka zu Ehren Gott. – Dem Allmächtigen Maria der hochwürdigsten Mutter und aller – Heiligen goss mich Leonhardt Low in Wien 1648. 3. zvon z r. 1648 s nápisem: Zur Ehre Gottes des Allmächtigen, Mariä der hochwürdigsten Mutter und aller Gottes Heiligen hatt Ihr Excellentia Rudolph Freiherr von Teuffenbach diese Glocken lassen giessen Anno 1648. Zvon má obraz P. Marie, vzadu znak Teuffenbachů. 4. Sanktusník z r. 1781.

Kaple sv. Kříže. V lesích na kopci nad dědinou Chudčicemi stála do r. 1784 stará, dřevěná kaple sv. Kříže. Nejstarší spolehlivá zpráva o ní zapsána jest v domácím protokolu zdejší fary, ku které Chudčice jakož i Sentice od r. 1684–1707 byly přifařeny. Tehdejší farář Jestřabský zapsal o této kapli: „Na hlavním oltáři byl kámen mramorový, bílý, na němž vytesáno bylo ve třech řadách starými písmenami (t. j. got.) Anno Domini MCCCCLI Bohuslaus de Lomnitz, třetí řádek byl nečitelný.“1) V druhé polovici 17. století mnoho putníků ke kapli putovalo. R. 1764 prohlížela kapli církevní komise. I shledala, že je kaple prastará („perantiqua“), sv. Kříži zasvěcená. V ní pak mimo kazatelnu nalezla 4 oltáře. Každoročně voděn tam býval na sv. Václava průvod z farního kostela v Čebíně a konány v kapli slavné služby Boží.

Rozkaz císaře Josefa II. r. 1784, aby polní kaple byly zrušeny, stihl i tuto. Kaple byla zbořena; zachoval se v kostele bytýšském obraz její.

Po zboření kaple označeno místo její třemi kříži, když kříže zetlely, dal sv. pán Mundy r. 1825 úřadu v Čebíně revers, že dva z těch křížů na vlastní útraty zbuduje a obec Chudčická se zavázala pro třetí kříž.

R. 1856 postavena křížová cesta od Hráze ke třem křížům.

Škola. O škole máme zprávy až z roku 1671. Obecní písař Karel Machotka napsal r. 1671 do rejstříku pamětního na příjem a vydání peněz obecních: „Dne 21. dubna rektorovi Matěji Mezuláníkovi dáno závdanku 15 krejcarů“, a na jiné stránce:


1) Byl to náhrobník Bohuslava z Lomnice († 1451) z kaple Matky Boží.

„Dne 23. dubna zjednán jest Matěj Mezuláník za rektora za 2 zl. rýnské a posnopné od těch, kteří seté obilí mají; též jemu každý soused koledy po 1 krejcaru dáti má“.

Dle rejstříku onoho z r. 1671: „Dne 20. května Janu Bělenovi od přikrytí na škole a udělání podlahy, schodů a řebříku 45 kr., za hřebíky šindelné témuž 18 kr.; dne 13. září Janu Bělenovi za sklenutí pece ve školce 30 kr., kováři za dělání prutů 4 kr. a železo 101/2 kr.; Kristiánovi hrnčíři za udělání kamen a za kachle ve škole 2 zl. 6 kr.“ – Budova školní byla tedy malá, proto jí říkali „školka“. Déle učili: Martin 1677, Matěj Farovský 1681–1706 byl mužem váženým, bývalť radním písařem, r. 1699 rychtářem, 1703–1705 purkmistrem; syn jeho Matěj Farovský 1706–1717.

R. 1721 stavěna nová škola, na níž působil Jan Stoltz 1722–1753. Od r. 1753 byl rektorem František Petříček, po něm 1764 Josef Kallina. R. 1771 byl rektorem Jan Vozga, jenž oženiv se s dcerou Matěje Meluzina, prachaře, po smrti tchánově vzdal se učitelství a převzal prachárnu.

Nové období školské nastalo novým školním plánem ze dne 7. března 1804. Učitel Dundáček Ondřej zařídil školu, písemnosti, vyučování dle nových předpisů, takže r. 1814 obdržel titul „vzorného učitele“. Spořádal obecní archiv, důležitější listiny přepsal do knih a účty zapisoval do foliantů. Po Dundáčkovi byl rektorem Tomáš Sedláček 1823–1868. Princ Gustav Wasa, majitel panství Vev., založil 6. února 1830 fundaci 800 zl. k. m. na podílení školních dítek premiemi. Vrchní Nedopil Jakub, horlivý národovec, založil školní knihovnu.

Škola tehdejší byla široké přízemní stavení s jednou malou, nízkou učírnou a dosti těsným bytem pro učitele. R. 1847 založena štěpnička školní hned za velkým mostem vpravo od silnice. Jan Dvořák ustanoven madučitelem 1868.

Žáků bylo r. 1867 244, r. 1870–1 303, r. 1871–2 254, r. 1901 288, r. 1910 293.

R. 1872 rozšířena škola na trojtřídní.

R. 1901 bylo žáků 288. Nadučitelem byl Pavlík Mořic.

R. 1913 byla zřízena měšťanská škola pro chlapce a r. 1922 pro dívky, 1921 živnostenská škola pokračovací. Ředitelem měšť. školy byl Rostislav Krkoška, od r. 1918 Stan. Ciliják, činný literárně jako básník a dramat. spisovatel.


Elektronický archiv pramenu obce Veverská Bítýska, 2000
Vygenerováno z archivního formátu TEI