cz / eng / de     Dnes je

Veverská BítýškaVeverská Bítýška

pověsti

O založení hradu Veveří

V Brně žil mladý vévoda, Konrád se jmenoval. Rád se proháněl za zvěří. Tenkrát byly zdejší lesy plné daňků, jelenů a divokých vepřů a svahy Špilberka a Kraví hory zněly halasem lovců, štěkotem psích smeček a zvuky lesních rohů, když se vévodova družina hnala přes Žabovřesky do hustých lesů za Komínem.

Jednou se vévoda vydal do lesa s několika dvorskými lovci, uviděl krásného daňka, pustil se s chrtem za ním, na všecko zapomněl - a zabloudil. Začal troubit na lovecký roh, volal, ale nadarmo: byl tak daleko v lese, že ho lovci nemohli slyšet. Mladík si řekl: "Nic nezbývá, musím se z lesa dostat sám." Prodíral se houštím, les byl čím dál temnější a hustší, že si musel klestit cestu mysliveckým mečíkem. Šel dlouho, dlouho, až se konečně dostal do údolí a tam se kroutila černá řeka. Celý utrmácený si sedl pod vysokou strmou skálu do mechu a usnul. Zdál se mu krásný sen: Na strmé skále nad řekou se vypíná hrad, v jeho síních se rozléhají lovecké písně, z nádvoří se ozývá hlahol lesních rohů. To je něco pro vévodu! Už vešel do loveckého zámečku, už se chystá pojíst a popít - vtom, jaká škoda - procitl! Vyrušilo ho jakési šustění v chrastí. Lekl se, že je to vlk, rychle vstal a sahal po meči do pochvy. Ale nebyla to dravá šelma. Z houští vyběhl černý chrt a rovnou k vévodovi. "Co to neseš, ukaž," usmál se vévoda. Chrt nesl v hubě veverku. Vévoda se rozhlédl a uviděl veverek celé tucty. Utíkaly před ním a před chrtem, rychle skákaly na skálu a šplhaly do výšky. A mladík opět zapomněl na únavu, nevzpomněl si, že se chýlí k večeru - a pustil se s chrtem za veverkami. Už byl v půli skály a tam narazil na poustevnickou chaloupku. Stařičký poustevník ho uvítal, uvařil mu polévku s petrželí a pohostil krajícem ječného chleba a hrudkou kozího sýra. Vévoda povídá: "Vyveď mě z lesa na cestu - dobře ti zaplatím." "Kam bys v noci šel? zeptal se poustevník. "Lehni si do komůrky na medvědí kůži - a ráno tě doprovodím."

Když se rozednilo, vévoda vstal a prosil poustevníka: "Rád bych se podíval nahoru na tu skálu!" Vyšplhali na skálu a vévoda se rozhlédl přes kopce a obory a viděl široko do zalesněného kraje. To by bylo místo pro odpočinek po tuhém lovu! Znovu si vzpomněl na svůj sen a řekl: "Postavím zde hrad a jmenovat se bude Veveří, to podle těch veverek. Teď mi ukaž cestu - je na čase se pustit domů." Ve dvou letech byl nad řekou Svratkou hrad skutečně vystavěn. Má devět věží. Kdo nevěří, ať tam běží.


sipka Zpět     sipka Verze pro tisk



Tyto webové stránky využívají cookies. Jejich používáním s tím vyjadřujete souhlas.
Souhlasím