Tři kříže, in: Eichler, Karel: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Část dějepravná a popisná. Část první, Brno 1887, s. 185–201

9. Tři kříže

nad Chudčicemi u hradu Veveří ve farnosti Čebínské.

I. Zprávy až do r. 1784.

Počátky tohoto místa poutního jsou zahaleny v nejistotu. Nelze určiti, kdy založeno bylo. Pověsti vypravují, že vystavěna byla v těch místech kaple hned tehdy, když se počalo křesťanství v zemi šířiti. Později prý byla od nepřátelských Uhrů sbořena, po delším však čase zase ze dřeva znovuzbudována a od sv. Hyacintha, žáka svatého Dominika, na počátku 13. století vysvěcena. Nejstarší spolehlivá zpráva o místě tom zapsána jest v domácím protokolu fary Veversko-Bytyšské, ku které Chudčice jakož i Sentice od r. 1684–1707 přiděleny byly, nemajíce v Čebíně, kam by byly příslušely, vlastního duchovního správce.

Tehdy byl farářem Veversko-Bytyšským výtečný v každém ohledu muž, Valentin Jestřabský,*) pečlivý otec chudých, zbožný a horlivý kněz i pilný spisovatel a od něho pocházejí zprávy, které nám sdělují, že u Těch křížů stávala kaple sv. kříže. Čtěmež jeho zápisky:

„Popis kaple sv. kříže na kopci nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském stojící, kdysi poutěmi, zbožností lidu, milostmi zázraků proslulé – jak zřejmo jest ze všeobecné pověsti a ústního předků podání –, která z týchže příčin nyní od r. 1686 počíná nového nabývati jména a věhlasu.

I. O počátku a stáří kaple. Kaple, vůbec sv. kříže zvaná, jest stará, celá dřevěná, stavby jednoduché, na kopci dosti vysokém nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském v lesích vystavená. Dřívější obyvatelé Chudčic nechtěli ji na tom, kde stojí, kopci stavěti, nýbrž asi v tom místě, kde nyní obecní pastoušky jsou, a koupili a připravili dřevo a jiné potřebné věci. Avšak ejhle! když vystavěli nějakou čásť a na druhý den přišli v díle pokračovat, nenašli ani co bylo hotovo, ani ostatní stavivo. A když byli po delší dobu zmizelé předměty marně hledali, domnívali se, že není vůlí Boží, aby co budovali, a tak ustali od díla a upustili od svého úmyslu. Po několika nedělích jeden z nich vystoupil na kopec, a to dříví a jiné stavivo všechno tam nalezl i poznal a ihned jiným o tom zvěstoval; kteřížto přesvědšivše se o divu, soudili z něho, že je vůlí Boží, aby


*) Zemřel r. 1719 v stáří 89 let, byv farářem ve V. Byt. úplných 53 let. Jeho podobizna tamtéž se zachovala na faře. Narodil se v Mor. Ostravě.

stavěli tam, což také učinili, z téhož staviva tam přenešeného. To vypravovali mi staří obyvatelé z Chudčic r. 1682, když jsem po původu kaple pátral, že to slýchali o předků svých. Od toho času posvátné kapli přibývalo pověsti a ozdobnosti.

Stáří jejího dozvěděti jsem se nemohl, avšak starožitnosť dokazují poněkud nemnohé podpisy poutníků, které na bývalém hlavním oltáři, nyní na pravé straně v kapli stojícím, červenou křídou latinskou řečí napsány jsou: „Na tomto místě byl Jan Trnka z Brodu r. 1542.” a druhý takový podpis: „Zde v nejhlubší úctě prodleli Albert Lobec a Anna, z Bytyšky, r. 1553.” A také na hlavním oltáři je kámen mramorový bílý, na němž dlátem vytesáno jest ve třech řadách starými písmenami toto:

Anno Domini MCCCCLI (Léta Páně 1451).

Bohuslaus de Lomnitz (Bohuslav z Lomnice.)

Třetí řádek nedovedl jsem přečísti.

II. Poloha místa, dub. Na kopci jest poloha příjemná, lesy se všech stran obklíčená a nikoho není, kdo by si v ní neliboval. Neboť vystupující na horu, jakmile vzhlédnou posvátnou kapli, útěchou jakousi prodchnuti a ku zbožnosti pohnuti bývají. Stojí také dub velmi letitý a objemný před kaplí na straně východní, o němž je zjištěno, že se z něho prýštila šťáva červená, krvi podobná, kterou šťávu jsem já od r. 1664 po několik let vídal. Nyní téci přestala.

Pod dubem bývala zahrádka jednoduchým plotem ohraděná. Měli ji v uctivosti tak, že bylo zakázáno nohami po ní šlapati i dětem, modlívali se však v ní poutníci. Ač docela zanikla, přece slyšel jsem o ní věci podivuhodné. R. 1687 dal jsem ji obnoviti. Proč však dřívější byla ctěna nemohl jsem se dozvěděti, a tak jsem se domníval, že se tam snad stal nějaký div nebo zjevení.

III. Dobrodiní čili uzdravení nemocí zázrakům podobná.

1. Proti zimnicím na tom místě jest prý lék nejjistější, jestliže trpící tam přijsou nebo slib učiní. Několik příkladů uvésti mohu.

2. Podobně z jiných nemocí bývají tam prosící vyléčeni. Vypravoval mi před časy p. Petr Kotovic, měšťan a kupec Tišnovský (jenž již umřel), že dceruška jeho velmi nemocná, když tam byla donešena, uzdravila se; začež Petr pěkné dárky na ono místo poslal, které tam dosud se nalezají.

Jan Niuxa, sládek kláštera Tišnovského, dlouho nemocný, navštíviv ono místo ozdravěl; dcera jeho nyní v Bytyšce je provdána.

Jiří Picka, také Koryčanem nazývaný (již zemřelý) z těžké nemoci tam najednou se pozdravil, když byl Boha pokorně za zdraví vzýval.

Léta Páně asi 1687 slib k tomu místu učinivši Její Jasnosť paní Fargačová, baronka (tit.) z nemoci smrtelné vyvázla; kteráž pak na znamení dobré a vděčné mysli mimo značný obnos peněz sama osobně kapli té obětovala kalich s patenou, celý vnitř i vně pozlacený, díla pěkného a ceny 50 zl. – Také pan z Hoffernů, královský fiskus moravský, učiniv slib r. 1705 ku kapli na smrtelné posteli, uzdravil se. – Jan Novotný, představený hradu Veveří r. 1691 s manželkou v nemoci úlevy pocítili ten den, který dali v kapli mši svatou sloužiti.

3. I slepí tam zraku nabyli, jako: jistý mladík z Uher; pak Anna, manželka Jana Pochvalovského, toho času myslivce Lažaneckého, jednoho oka v lese udeřeného zrak zase dosáhla; po těch Vít, soukenník Tišnovský, na stará léta naprosto osleplý, zde vykonav pobožnosť prohlédl, že bez vůdce vrátil se domů.

4. Větší věci pak se tam udály, jak jsem doslechl, totiž: otec svrchu jmenovaného Jiřího Picky slyšel na slavnosť sv. kříže v kapli andělský zpěv a Lukáš Hájek z Rozdrojovic na Narození Páně, když ku kapli přišel, ač byla zavřena, viděl prý v ní sloužiti slavnou mši sv. a slyšel prý v ní přelíbezný zpěv doprovázený troubami a bubny, a celý tím ustrašený prý zbaven byl sil, že padl a zůstal ležeti, až se slavnosť skončila.*)

5. Tyto vybranější případy zaznamenal jsem na památku, vynechav méně důležité, jako: o důst. p. Janu Jakubu Ježkovi, faráři Střelickém; o mé příbuzné Juditě; o p. Janu Jiřím Stiglmeyerovi, druhdy hejtmanu Veverském; o jisté panně z Brna, která slibem ku kapli učiněným osvobozena byla od padoucnice; o Matouši Kozlovi.

Další zprávy ať se hledají u dp. děkana Lomnického a jeho kaplana Čebínského,**) pod jejichž pravomocí je to posvátné místo.”

Až sem jde vypravování faráře Jestřabského. Podali jsme je u překladu skoro doslovném, změ


*) O podobných zjevech ve starých dobách vypravují si v Chudčicích dosud.
**) V Čebíně je ve farním domácím protokolu popis Jestřabského doslovně opsán. Sdělil Kr. Sohn, farář Čebínský.

nivše jen k vůli přehledu částečně pořádek v uvedených „dobrodiních.”

Z doby té zachovala se ještě zpráva, že v druhé polovici XVII. století mnoho poutníků ke kapli chodívalo a mezi nimi, že ji navštěvovali i flagellanti, to jest kajicníci, kteří se na pokání za své hříchy mrskali.

R. 1764 prohlížela kapli církevní kommisse, bezpochyby při kanonické visitaci. I shledala, že je kaple prastará, sv. Kříži zasvěcená. V ní pak mimo kazatelnu nalezla čtyry oltáře – sv. kříže, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a Matky Boží. Odpustky, kterými kdysi byla obdařena, již zanikly (byly bezmála jen na čas povoleny). Každoročně voděn tam býval na sv. Václava průvod z farního kostela v Čebíně a odbývány v kapli slavné služby Boží.

Týž rok 1764 zapsal Vev. Bytyšský farář, Václ. Jos. Wolf do farního protokolu str. 470: „R. 1764 Anna Dorota, Valentina Germana, vojáka proslulého pluku knížete Hildburghausena manželka, odpřisáhnuvši se Luteránství a vyznavši zde víru katolickou, jsouc zimnicí postížená, hledala v kapli sv. kříže pomoci a navštívivši ji, brzy na to ji ztratila. Což na česť svou kněžskou dosvědčuji.”

Rozkaz císaře Josefa II. z r. 1784, aby polní kaple byly zavřeny a sbourány, zastihli i kapli sv. kříže. Stavivo z ní rozprodáno nejvíce Chudčickým. Jmění kaple v obnosu 1395 zl. (?) bylo prostavěno ve věži farního kostela Veversko-Bytyšského. Sochu P. Marie bolestné s jednoho oltáře koupil prý jakýsi Slezák z Čebína a daroval ji později do farního kostela, kde posud se nachází. Kam se dostaly oltáře, není známo; zvonek je v kapli Sentické (přelitý).

Ač kaple byla sbořena a dnes nikdo se na ni nepamatuje, zachoval se přece obraz její. Dal jej vymalovat bezpochyby hrabě Sinzendorf před zrušením. Na rámci obrazu je znak barona Mundyho. Nachází se nyní ve farním chrámu Páně Vev.-Bytyšském a byl kostelu ku prosbě tamějšího váženého kupce Dominika Kováře darován od barona Mundyho, majitele panství Račického, před tím hradu Veveří. Baron V. Mundy myslím obraz našel na hradě Veveří, když jej od hr. Sinzendorfa r. 1802 koupil a jeho syn Jan vzal si ho do Račic, když se tam r. 1830 stěhoval. Uprostřed obrazu stojí mohutný dub dvoják, pod ním je zahrádka. Její plot z loutek do země vražených a silným proutím na příč propletených. V levo stojí kostelíček jednoduchý s červenou věžkou a šindelovou střechou; byl prý ze dřeva na kamenných základech. Pozůstává z lodě a presbytáře; věžka je nad lodí. Do lodě vedou jedny dvéře z průčelí, druhé se strany pravé, epištolní, v níž je také jedno okno; do presbytáře taktéž jde okno. Dále, v levo od kostelíčka, stojí červený kříž (bez těla); druhý (též bez těla) větší, v horní třetině bíle, v dolních dvou červeně natřený, nachází se na pravo od dubu asi v téže vzdálenosti od dubu jako levý. V pozadí znenáhla dolů se klonícím roztroušeno jest několik malebných skupin stromových. Krajina malována jest se strany jižní a osvětlení má se strany západní. Dole na obraze jest nápis: „H. Kreutz zu Achhorn geherig”; to jest: sv. kříž k Veveří patřící. Letopočet a jméno malíře není udáno.

Po sboření kaple označeno jest místo posvátné třemi kříži.

II. Zprávy z našeho století.

Ze století našeho sdělujeme tyto zprávy, jichž se nám částečně dostalo od správce Veverského Fr. Stefana, Jana Matouška, učitele Chudčického, a Edvarda Mühlbachra, občana tamějšího.

Když kříže na kopci setlely, dal baron Jan Fr. Mundy, majitel Veveří, 18. srpna 1825 farnímu úřadu v Čebíně revers, že dva z těch křížů na vlastní útraty zbuduje a že je i nadále v pořádku udržovati bude.

Dne 16. května 1827 dala obec Chudčická revers, že „onen (třetí) na cestě stežné k Veverskému zámku před les (to jest na onom místě, kde před časy ona kaple sv. kříže stála) postavený velký kříž dřevěný s plechovou figurou (a sice na pravo podle oněch dvou od barona Mundyho reversem ujištěných) vždy zachovají a kdyby časem zajíti nebo nějakou zkázu utrpěti měl, zase na to místo ku všeobecné pobožnosti nový na obecní útraty postaviti dají.”

Od té doby zůstalo vše při starém, jen že se poutě, které od zákazu císaře Josefa II. ochably, zase rozmnožovaly. Hojná ta návštěva a zbožnosť poutníků, z nichž mnozí po kolenou lezli okolo křížů, vzbudily v manželích Josefovi a Kateřině Stoupencových z Chudčic č. 17 dosud žijících zásližnou myšlénku, aby dali na své útraty od Hráze (u bývalého rybníka), kde několik domků k Chudčicím příslušících sojí, až na horu ke třem křížům poříditi křížovou cestu. Když se s úmyslem svým pronesli, zalíbil se i jiným občanům Chudčickým, tak že se o 14 zastavení 14 majitelů gruntů rozdělilo a každý jedno postaviti chtěl. Tím bylo umožněno, že místo zamýšlených pouhých dubových sloupů s obrázky, mohla vyvedena býti křížová cesta o zděných kapličkách. Veversko-Bytyšský stavitel, Eduard Svoboda, rodák Chudčický (týž, jenž později přesídliv se do Brna, stavěl Besední dům, a r. 1886 v Brně zemřel) udělal nákres k štacím a r. 1856 z jara s prací počato; obrázky vymaloval Jos. Pallas z Vev. Bytyšky. Když pak bylo vše hotovo, vysvěcena po žních Křížová cesta od Čebínského faráře, Ježkovského, za ohromného návalu okolního i vzdáleného lidu.

Vrchnosť Veverská ochotně dovolila ty kapličky, jež většinou v lese panském stojí, tam zbudovat a lesní příručí z Veveří, Opolecký, jenž se záslužného díla též vřele ujímal, dal lesem prosekati širší a rovnější cestu, a na hoře místo kolem sv. křížů urovnati, rozšířiti a kaštany vysázeti. Ač vše děláno spojenými silami, přece hlavní zásluha zůstala manželům Stoupencovým jak pojatím plánu tak největšími peněžitými oběťmi.

Domovní čísla v Chudčicích, jichž majitelé převzali vystavění a vydržování křížové cesty, jsou počínaje od prvního zastavení do 14. – následující: č. 56, 9, 15, 16, 21, 20, 24, 30, 25, 8, 7, 17, 10, 18. – Každé číslo tedy stará se o svou jednu kapličku.

III. Studánka.

Týž rok 1856, kdy křížová cesta byla vyvedena, vystavěl majitel „dolního mlýna” Veversko-Bytyšského, Josef Kotovic, kapličku nad pramenem výborné vody, ve žlebě, jenž táhne se skoro souběžně s křížovou cestou. Do kapličky dal obraz P. Marie Pomocnice; pod ní je vyzděna studně. Kotovic tak učinil z vděčnosti k Bohu za tak vzácnou vodu, neboť on sám jiné nepil až do své smrti. Zemřel dne 14. dubna 1862 v stáří 79 let zachladiv se při jarní povodni. – Také se vypravuje, že prý se tam zjevila P. Maria.

IV. Popis posvátného místa.

Koncem května r. 1886 vydali jsme se s učitelem Vev. Bytyšským, Fr. Tlachem, ke sv. Třem Křížům, abychom místo zevrubně prohlédli a popsali. Výsledek vycházky byl následující:

Štace počínají hned nad Chudčickou Hrází na obecném pastvisku, na němž stojí první čtyry u cesty po obou stranách vysázené divokými kaštany. Páté zastavení už nalézá se v nízkém lese bukovém, jenž pokrývá celé pohoří. Chodník je široký a pohodlný a stoupá jen znenáhla až k 9. štaci; od 9. do 11. je kus prudkého, drsného, kamenitého kopce: další štace už jsou na vrchu jen nepatrně stoupajícím u cesty hladké. Jednotlivé štace jsou od sebe asi 30 sáhů vzdáleny.

Kapličky jsou udržovány v dobrém stavu a bývají skoro každoročně bíle olíčeny; proto jsme na nich nenalezli skoro žádných jmen a průpovídek, tužkou psaných, kterými si poutníci srdce ulehčují.

V každé kapličce je obrázek na plechu malovaný a pod ním dubový křížek.

Od posledního zastavení přijde se k mýtině. Lze snadno poznati, že ruka lidská ji upravila. Kruh 30 kroků průměru mající je vodorovně srovnán tím způsobem, že po dolní straně naveženo hlíny a narovnán kamenný tarásek, na horní pak odkopáno země.

Tři kroky od této obruby kruhu do vnitř, je druhý menší kruh, jejž tvoří 15 kaštanů kolem vysázených (jeden z nich schází). Jeden kaštan od druhého vzdálen jest 6 kroků; užší ten kruh tedy má v objemu 90, to jest třikrát třicet kroků.

Uprostřed kruhů stojí rovnou řadou tři červené kříže a zbytky dubu.

Postavme se a obraťme se obličejem ku křížům a prohlédněme si ty čtyry předměty. Především jest nápadno, že všechny tři kříže představují Krista, a žádné lotry s Kristem umírající.

1. Prostřední kříž, od něhož k zevní obrubě kola je 15 kroků, je ze všech nejmenší. Stalo se to bezpochyby tím, že spodek jeho uhnil a zbytek byl hlouběji do země vsazen. Na kříži visí plechová figura Krista, pod ní obrázek P. Marie též na plechu malovaný. Peň je ozdoben předměty k oběti a smrti na kříži se vztahujícími; jsouť na něm vyřezány a omalovány: 30 stříbrných, srdce s 3 hřeby, kalich s hostií, tři kostky, kleště a kladivo, rejč a pantok, 2 kopí s umrlčí hlavou. Kříž má Letopočet 1861, výška obnáší 3 a čtvrt metru.

2. Levý stojí vzdálen 7 a půl kroků, má též plechovou figuru Kristovu a nad ní na plechu malovaný věnec. Na pravé boční straně vyřezáno jest: olivová ratolesť, srdce plápolající, důtky a šíp, hvězda, halapartna s kopím a džbán; na levé: kyj, ruka, srdce mečem proklaté, důtky s metlou, hvězda, meč a žebřík, a nádoba ozdobná na drahou masť. Letopočet není vyryt.

3. Pravý, Chudčické obci patřící kříž, s plechovou figurou a věncem, vzdálen jest od prostředního také 7 a půl kroků, tak že oba ty boční kříže od sebe jsou 15 kroků vzdáleny. Pod Kristem nalezá se plechový obrázek P. Marie se srdcem, jež mečem jest probodnuto. Pod obrázkem je čtverec jedné stopy, v jehož středu vyřezán jest kalich s hostií a na jehož obrubě se nacházejí jako malé ozdůbky: kopí, žebřík, nádoba na ocet smíšený se žlučí, metla po levé a houba na třtině, kladivo, kleště, tři hřebíky a bič po druhé straně. V zadu je rok 1849.

Boční kříže mají přes pět a půl metru výšky. Na všech třech jsou lucerny, abyc v nich rozžaty mohly býti lampičky s olejem.

4. Dub či vlastně zbytek dubu stojí vprostředku před prostředním a levým křížem. Trosky jeho dokazují, že je prastarý, a jsa na jednu stranu nahnutý dosvědčuje tím, že býval dvojákem. Kdy pozbyl bratra, nelze udati.

Je to kus pně, asi 10 metrů vysoký, již (od 20 let) suchý a červy prožraný, dutý a uvnitř práchnivý, po jedné straně (kde býval jeho druh) otevřený a dole u země namnoze děravý, rozpukaný a chatrný, tak že zdá se, jakoby dnové jeho byly sčítáni. Na vrchu z něho trčí haluze, na koncích uřezané; jedna mohutná haluz je vylomena. Na vrchu po dvou stranách je ještě něco kůry, dole ji lidé ořezali na podkuřování. Na severní straně je omšený. Na pni zavěšena je lucerna a malý, železný křížek litý s německou modlitbou; také jsou doň zaraženy hřebíky (na nichž bezpochyby visívaly záslibné dárky) a připevněna nebo do skulin a dírek zastrkány obrázky, vlasy a podobné věci; uvnitř stromu leží hadry z chorých údů, vlasy, kamení a jiné předměty.

Peň má v objemu: u země – asi 71/2 metru, u výši jednoho metru – 53/4 metru a u výši 2 metrů – 41/2 metru.

Po zahrádce není ani památky; – stávala pod dubem; podobně po kostelíčku, jenž tam stál, kde nyní kříž Chudčický.

Na příč přes kolo, vedle těch tří křížů vede pěšinka z Chudčic ku hradu Veveří; do zadu za kruhem odbočuje cesta k Jinačovicím, též k Rozdrojovicím a dále k Brnu.

Asi sto kroků na pravo, nad pěšinou k Veveří vedoucí, máme ještě čtvrtý osamělý kříž v houští, Chudčickým patřící. Říká se tam u sv. Eustachia a lidé si vypravují, že snad některý majitel Veveří na honě pronásledoval laň a když ona na to místo doběhla a se obrátila, že měla nad čelem kříž.*) Zdá se však, že tam stranou byl do země zastrčen některý zpráchnivělý kříž od dubu, aby tam úplně shnil; později však místo to už křížem trvale zasvěceno.

V. Rozhled po okolí.

Směrem k Brnu a Kuřímu táhnou se rozsáhlé lesy po hřbetech dosti vysokých hor. Na západ,


*) Viz legendu o sv. Eustachiu na den 20. září.

vyjdeš-li z lesa na stráň s volným rozhledem (nad mlýnem), překvapuje úrodná kotlina, uzavřená k Lažánkám (nad nimiž se stále kouří z vápenných pecí) a k Tišnovu horami a lesy, k Veveří pak kopcem znenáhla stoupajícím s ornou půdou. V kotlině leží uprostřed zahrad Veveří Bytyška s velkým chrámem, ktrá už r. 1521 městysem byla a je spojena silnicemi s Čebínem, Lažánkami a Veveřím.

Za Bytyškou hory prorvány jsou dvěma hlubokými úvaly; z pravého vytéká řeka Švarcava od Tišnova, z levého, v němž viděti jest prachovnu a dále nad strání dědinu Javůrek, plyne „Bílý potok” od Bytyše. Od Bytyšky Švarcava, přijavši pohostinně potok, sesílená proudy své valí rovinou k Dolnímu mlýnu a odrazivše se o skály pod našima nohama ubíhá do malebné krajiny pod hrad Veveří. S místečka našeho nade mlýnem vidíme v dálce 1 míle poněkud v levo od Bytyšky – Ostrovačice s kostelem a kouř nad Zastávkou – čili Božím Požehnáním; v pravo za Chudčicemi prokmitává mezi stromovím Čebín s kostelem a nad ním holý vrch „Čebínka” a dále Drásov též s kostelem.

Nemáme-li času, abychom si zašli ku hradu Veveří, jejž odtud viděti není, můžeme ho nejlépe shlédnouti z cesty, která vede od Dolního Mlýna do Vev. Bytyšky.

Hrad Veveří uprostřed hor a lesů strmí velmi malebně na skále stromy porostlé, která s jedné strany vypíná se nad Švarcavou, s druhé nad údolím, potůčkem Veverkou protékaným a v park proměněným. Rozsáhlé jeho budovy dělí se na dolní a horní čásť a jsou spojeny velikolepým mostem o jednom oblouku. Devět věží (jedna se nedávno sřítila) jej zdobilo, tak že se říká podnes: „Na Veveří devět věží, kdo nevěří, ať tam běží.” Hrad je jako letní bydliště nádherně zařízen.

Jméno jeho sluší odvozovati od jména zvířete vevery čili veverky. O založení jeho vypravuje se tato báje: Brněnské kníže Kunrat r. 1059 pronásledoval na lově v tomto kraji jelena a na vrchu, kde hrad nyní stojí, unaven si odpočinul; tu psi jeho v blízkém křoví začali štěkati; kníže domnívaje se, že nějaká zvěř se blíží, vyskočí, spěchá k tomu křoví, ale vidí, kterak psi ze starých dubů množství veverek ze hnízd vyplašili, tak že těmi zvířátky stromy se jen hemžily. Kníže, jemuž lesnatá krajina velice se líbila, umínil si hrad zde založiti a jej podle množství veverek zde nalezených nazvati Veveřím.

Hrad zajisté jest prastarý. Jeho slovanské jméno dosvědčuje, že zbudován byl dříve, než v Čechách a na Moravě nastala moda, novo založené hrady německy pojmenovati anebo starší česká jména hradská německými nahrazovati. Pochází z dřívější doby než z konce 12ho století, a založen byl od zeměpánů. Spravován byl od kastellanů čili purkrabích. Rozsáhlý byl obvod, jenž k němu patřil a výnos z jeho lesů, které se táhly od Brna (pisarky) po hřbetě hor podle Švarcavy na jedné straně až k Rosicím, na druhé pak až k Tišnovsku, byl a dosud jest velmi značný.

O osudech hradu víme málo. Nějaký čas po smrti Přemysla Otakara II. byl v zástavu dán; ale od markraběte Karla (napotomního císaře Karla IV. Otce Vlasti) byl zase vyplacen. Častěji sídlel na Veveří jeho nástupce, markrabě Jan. Ze století XV. zprávy o hradě nejsou zaručeny, na př., že Táboři r. 1428 ho ztékali.

Počátkem XVI. století hrad přešel z rukou zeměpánů do majetku soukromého. Z majitelů napotomních uvádíme: svob. p. Tyffenbachy, (1609–1670), za něž bylo hradu r. 1643 a 1645 od Švédů marně dobýváno; hrabata Sinzendorfy (do 1802) za jejichž panování byl r. 1745 od Prušáků úplně vydrancován; svobodné pány Mundy (do 1830); kteří zbohatli soukennictvím; královskou výsosť, prince Gustava Vasu, barona Sinu (knížete Ypsilantiho) a od r. 1881 barona Hirsche-Gereutha.

Ve hradě je kaple sv. Václava (původně sv. Prokopu zasvěcená), kterou markrabě Jan (1350–1375) při svém pobytu na Veveří bohatě nadal, takže u ní zvláštní kaplan ustanoven byl už asi do konce XV. století. Nyní se v kapli služby Boží nekonají, protože majitelé panství Veverského, počínaje Gustavem Vasou, nebyli katolíci. –

Nedaleko od hradu na rovině viděti jest osamělou kapli „Matky Boží”, na bývalém hřbitově. Má se za to, že kaple ta bývala původěn farním chrámem Bytyšským a také až do r. 1841 všichni farníci na jejím hřbitově pochováváni byli. Dle stavebního slohu jejího soudí znalci, že pochází nejpozději z XIII. století! Na hlavním oltáři je obraz Matky Boží, (černé – sv. Lukášské), jenž chován byl vždy u veliké úctě.

VI. Poutníci.

navštěvují sv. Tři Kříže po celé léto. Přicházejí buď schválně k nim, anebo se stavují u nich na pouti své na Vranov a jinam, aby tu vykonali pobožnosť křížové cesty. Kteří pouze sem putují, podívají se vždy také dolů ku kapličce P. Marie se studánkou; kteří zde se stavují jen jako na průchodné stanici, jdou od třech křížů hned dále do hor.

K vodě ve studánce mají vším právem velkou důvěru.

Ač i ve všední dny mnoho a mnoho processí se dostavuje, přece hlavní návštěva je na neděle a svátky, kdy les se lidem domácím o cizím téměř hemží a zpěv se stráně daleko se rozléhá.


Elektronický archiv pramenu obce Veverská Bítýska, 2000-2001
Vygenerováno z archivního formátu TEI