cz / eng / de     Dnes je

Veverská BítýškaVeverská Bítýška

historie

Výroba střelného prachu

V prachárně pracovalo celkem osm dělníků. Potřebný materiál k výrobě, ledek a síru, dostávali od vojenské správy. Dřevěné uhlí si sami pálili v milířích, a to jedině z březového dřeva, které se vozilo z lesů od hradu Veveří. Štípy nebo válce březového dřeva se oškrábáním zbavily kůry pak se rozřezaly ručně pilou na kousky, které se rozštípaly na špalíky. Špalíky se pak pálily ve třech milířích - byly to okrouhlé, asi 3 m hluboké a něco přes metr široké jámy vyzděné cihlami tak, aby dřevo v nich pálené nepřišlo do styku s hlínou. Uprostřed milíře narovnal dělník ze špalíčků dřeva hraničku a zapálil ji. Pak naházel ostatní špalíky do milíře až k vrcholu. Dřevo zvolna hořelo. Když bylo rozžhavené i nahoře, zalil je pracovník vodou, povrch milíře pokryl silným čtvercovým plechem. Na něj naházel hlínu v silné vrstvě. Milíř byl takto uzavřen týden i více, až uhlí dokonale prodoutnalo a vychladlo. Získalo se tak velmi kvalitní dřevěné uhlí, které se pak vybíralo a házelo do kulatých železných silných kotlů. Pak se roztloukalo v dílně mosaznými stoupami. V dílně bylo totiž asi deset žlabů dubového dřeva, v každém z nich se pohybovaly tři stoupy, které uhlí roztloukaly na jemný prášek. Poháněny byly vodním kolem - to bylo uváděno do pohybu vodou tekoucí strouhou z Bílého potoka. K roztlučenému uhlí pak přidávali ledek a síru (na 20 kg uhlí bylo třeba 18 kg síry a 62 kg ledku) a znovu se vše tlouklo, přibližně 2-3 hodiny. Pak směs polili vodou tak, aby byla navlhlá a při tom sypká. Směs se zvolna ztloukla tak dlouho, až se utvořila zrnka. Ta se vybrala do dřevěných kádí a odvezla do sušárny. Tam byla čtverhranná velká kamna vytápěná z vedlejší místnosti. Kolem kamen se sušila zrnka prachu na lískách, občas se prach prohrnul rukama, aby rychle uschnul. Suchý se pak vysypal do dřevěných sudů, které se otáčely jako máselnice - poháněny byly opět vodním kolem. Tím se zrnka prachu leštila. Proces leštění trval asi půl dne. Nakonec zrnka ze sudů vybírali, vážili po 50 kg a v pytlích odváželi do vojenského skladiště v Brně. Uvedeným způsobem byl vyráběn tzv. prach trhací. Kromě toho byl ještě připravován střelný prach do pušek. K výrobě bylo potřeba dřeva lískového a krušinového. I tato dřeva se dovážela z lesů od Veveří. Postup při výrobě byl týž, jenže prach musel být jemnější, asi jako mák. Přesíval se a větší zrnka, která zůstala na sítech, se znovu roztloukala na potřebnou velikost. Síto měl dělník pověšené na krku a pohyboval jím.

Jako v jiných prachárnách, tak i zde docházelo i při sebevětší opatrnosti k výbuchům. První nastal kolem r. 1810, druhý kolem roku 1825, třetí výbuch roku 1922.


sipka Zpět     sipka Verze pro tisk