cz / eng / de     Dnes je

Veverská BítýškaVeverská Bítýška

historie

Jarošův mlýn

Na úpatí strmé stráně "pod Babkama" (to jest pod zakrnělým lesem), kde na struze, do níž "stávkem" vodní síla z Bytyšky, čili Bílého potoku od Byteše tekoucího, je svedena, mlýnek s pilou stával …

Páter ThDr. Karel EICHLER, 1891


Jarošův mlýn

V roce 1937 pozemek a objekty mlýna, které byly v této době již několik let mimo provoz, koupili manželé Blanka a Maxmilián Jarošovi, pocházející ze starých mlynářských rodů Pippalů a Jarošů. V letech 1937 - 38 proběhla demolice nefunkčních a poničených budov. Následně na témže místě byla zahájena výstavba nového vodního mlýna, toho, jehož budovu známe ze současnosti. Čtyřpodlažní mlýn byl vybaven nejmodernější mlýnskou technologií a strojním zařízením firmy Jos. Prokopa synové z Pardubic. Vodní náhon přivádí vodu od stavidla z koryta Bílého potoka do vodní nádrže, ze které je voda spádem vedena na lopatky dvou Francisových turbin, které slouží k pohonu mlýnských strojů. Stavba Jarošova mlýna a úprava vodního náhonu byla ukončena na podzim roku 1938, kdy byl zahájen provoz.

V březnu 1939 nastala německá okupace a mletí pro potřeby obyvatel bylo velmi omezeno. I v této těžké době se majitelé mlýna snažili pomáhat českým lidem. Po skončení druhé světové války mlel mlýn pro potřeby zemědělců ze širokého okolí a současně majitelé stále spláceli úvěr, který v letech 1937 - 38 sloužil k financování stavby a obnově vodního díla.

Po roce 1948 nastalo období znárodňování. Ve mlýně pracovala také babička Marie, rozená Perková a dědeček Josef. Dne 1. 7. 1951 přešlo právo na provozování Jarošova mlýna na tehdejší Hospodářské družstvo v Brně a následně pak od 1. 1. 1953 na Středomoravské mlýny, n. p. Brno. Po dobu 40 let, kdy byl mlýn a vodní náhon ve státním vlastnictví, nebyly prováděny nutné opravy ani potřebná údržba. V roce 1991 byl mlýn vrácen mojí prababičce Blance Jarošové. Do roku 2002 se s velkou láskou a úctou k mlynářskému řemeslu a rodinné tradici o mlýn staral můj dědeček Josef Drahomír Jaroš, mlynář z Bílého potoka.

Ministerstvo kultury ČR v roce 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn se strojním a dřevěným technologickým vybavením za kulturní památku. Mlýn představuje typickou průmyslovou stavbu z první poloviny 20. století a je názorným dokladem a výpovědí o tom, jak se zpracovávalo obilí a mlela mouka ve vodním válcovém mlýně. Z tohoto důvodu jsme v současné době zpřístupnili tuto technickou a kulturní památku široké veřejnosti. Dědečkovým i naším velkým přáním a záměrem bylo a je uchovat objekt jako vzpomínku na časy dávno již minulé, na dobu, kdy Jarošův mlýn mlel, válcové stolice zvonily a žulový dvůr byl plný povozů, které do mlýna vezly na mletí obilí.

V rámci celkové obnovy objektu postupně provádíme nezbytně nutné opravy budovy mlýna a skladu obilí. Dále je třeba zajistit opravu střechy, vodního náhonu, jezu a generální rekonstrukci turbin, které je možné využít při získávání energie z obnovitelných zdrojů. Je nutné zamezit vzlínání vlhkosti porušenou izolací ze základů budov i hráze. V souvislosti se zabezpečením výše uvedených oprav se potýkáme s velkým nedostatkem finančních prostředků.

Edita, pravnučka z Jarošova mlýna na Bílém potoce
červen L. P. 2003


Další informace:


sipka Zpět     sipka Verze pro tisk